Roudno bylo odpradávna propojeno se šternberským panstvím. Dnes leží na břehu Slezské Harty
Obec Roudno najdeme odpradávna v srdci Nízkého Jeseníku. Kdysi to byla vesnice ležící nad údolím řeky Moravice, při méně frekventované cestě, vedoucí z Moravského Berouna do Bruntálu.
Počátky osídlení této krajiny jsou často spojovány s těžbou rud. O osadě Roudno, která se objevuje v písemných pramenech už k roku 1397, se to pravděpodobně dá říci také. Přímé zprávy o tom chybí, nicméně víme, že minimálně železné rudy se zde v údolí Moravice objevovaly, těžily a zpracovávaly.
Původně se jednalo o vesnici náležející ke šternberskému panství. V roce 1410 se osada dostává do majetku rodu pánů z Kravař, respektive jejich poddanského města Dvorce. Obec náležela do mílového práva zdejšího městského obvodu, což s výjimkou kováře vylučovalo rozvoj řemesel a obchodu. Na druhou stranu zde máme první zmínku o dvou hamrech, které pracovaly na řece Moravici.
Ke Dvorcům obec náležela až do roku 1517, kdy se vrací ke šternberskému panství. Víme, že v roce 1577 byla v Roudně zákupní rychta. O dobách třicetileté války nemáme mnoho zpráv. Snad jen to, že v polovině 17. století, tedy krátce po jejím skončení se začal v obci stavět kostel.
V roce 1693 prodal vévoda Friedrich z Würtenberka část šternberského panství kolem řeky Moravice hraběti Strattmanovi, který si za sídlo vybral nedaleký Karlovec. Od něj se pak panství vrací zpět ke Šternberku a jeho součástí zůstává až do konce patrimoniální správy.
Ve 2. polovině 18. století vzniká na místě zrušené stáje pro dobytek a jejich pozemcích osada Volárna. Postupně se rozvíjí a kromě obytných stavení zde vzniká i sídlo polesí. Už v roce 1869 zde žilo 73 obyvatel, vesměs drobných zemědělců a lesních dělníků. Dnes je osada spíše rekreační lokalitou.
Už v 18. století jsou zde zprávy o těžbě mědi. Ta se však spíše dolovala v oblasti západně od Nové Pláně. Je však možné, že se zde zpracovávala v některém z hamrů. Naopak v 19. století dochází k rozvoji těžby a zpracování železných rud v údolí řeky Moravice. Tam také pramenila zdejší kyselka, o které jsou zprávy už ze 17. století. Podle záznamů z 19. století voda pramenila u tzv. NiederHütte přímo u řeky Moravice. Kromě železné rudy se zde na svazích někdejší sopky Velký Roudný těžil i tuf a další sopečné horniny.
Nejvíce obyvatel mělo Roudno v roce 1869, kdy zde včetně Volárny žilo 1232 osob. Pak už počet obyvatel klesal. Před válkou zde ještě žilo 809 vesměs německy mluvících osadníků. Po válce jejich počet díky vysídlení poklesl na polovinu a dnes zde žije jen něco málo přes 200 trvale bydlících osob.
Roudno bylo v dávné minulosti patrně součástí farnosti ve Dvorcích. Později se i zde rozšířila protestantská konfese. V roce 1656 byl v Roudně dostaven kostel sv. Michaela Archanděla. Jednalo se tehdy patrně o kostel filiální. Podle dobových zápisů zde byla v roce 1782 zřízena lokálie a o dva roky později kuracie. Kostel byl upravován v 19. století a znovu pak v prvním desetiletí 21. století.
Dnes je zdejší farnost spravována z Bruntálu. Kromě kostela zde najdeme ještě další památky. Tou nejznámější je asi poutní kaple na vrcholu někdejší sopky Velký Roudný. Byla postavena v roce 1933 a vede k ní křížová cesta. Samotný Velký Roudný je velkou pamětihodností okolí obce, jedná se o národní přírodní památku a nejzachovalejší sopečný kužel na Moravě.
V roce 1987 se začala budovat přehrada Slezská Harta. To se dotklo i Roudna, zejména oblasti u řeky Moravice. Byla přerušena cesta do Razové i další komunikační trasy. Po napuštění přehrady se však obec stala lákavou rekreační lokalitou. Najdeme zde přístaviště, odkud v letních měsících vyplouvá přívoz i lodě na okružní vyhlídkové plavby. Rádi sem jezdí i rybáři a další rekreanti.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka