Žánrově rozevlátý je Michal Schmalz, profesí zubař, ve volném čase hudebník a divadelník

„Baví mě míchání stylů,“ říká Michal Schmalz. V kapele Střemkoš, se kterou připravuje další album, zní něco málo z jazzu, blues, folku, rocku, jidiš i cikánské muziky.

První kapelu dal Michal Schmalz dohromady díky Karlovi Plíhalovi. „Chodili jsme tenkrát například do kina Jiskra na Vladimíra Mertu a Petra Lutku. Nebo do Rudého koutku, kde jsem poprvé slyšel Jaroslava Hutku,“ vzpomíná. Na vojně spoluzaložil kapelu BMV, kde hráli i muzikanti z Garáže. „Vystupovali jsme v televizním Majáku v době, kdy měly zákaz všechny pražské kapely. Bylo to divné,“ říká hudebník.

Kapela Střemkoš

Michal Schmalz možná trochu lituje, že muziku nedělal profesionálně. Přiznává, že se bál, nevěřil si. „Hudba je na obživu velmi náročná a málokdo se do toho pustí,“ připouští. Za minulého režimu nahrával s kapelou Meridian v Československém rozhlase v Ostravě. „Tam jsme se potkali s Jarkem Nohavicou, kterého jsme brali spíš jako textaře, než jako písničkáře,“ dodává.

„Mám trošku problém komunikovat s lidmi,“ říká Michal Schmalz. Přesto má puzení dělat divadlo. Spolupracuje s litovelskými ochotníky, píše, režíruje a hraje. Je autorem už čtyř her, ta poslední, kterou si nadělil ke svým šedesátinám a století republiky, se jmenuje Sokl. Premiéru má 27. října v litovelské Sokolovně.

autor: voj
Spustit audio