Ruka musí být vždy rychlejší než oko diváka, říká kouzelník Nikolas Kara. S kým by se rád potkal?
Trénovat kouzla už nemusí sice každý den, ale procvičovat prsty, aby nezakrněly, je stále nezbytné. Zároveň si Nikolas Kara uvědomuje, že důležité v jeho profesi jsou i herectví a dobrá znalost psychologie. „Musím vědět, jak nejlépe odvést pozornost diváka,“ říká.
Jeho nejpoužívanější rekvizitou jsou karty, musel jich nakoupit už stovky. Během vystoupení část z nich totiž popíše a roztrhá.
Často ale pracuje i s mincemi a drobnými šperky. Oblíbil si mikromagii, kouzlení v blízkosti diváků, a jevištní magii formou zábavy a legrace.
Dokáží se kouzelníci vzájemně prokouknout? Nikolas Kara tvrdí, že na 99% ví, jak to ti ostatní dělají.
Ale hned dodává: „A když náhodou ne, tak to je pro mě to nejkrásnější, co mohu zažít. A okamžitě to kouzlo chci umět.“ Na každé vystoupení si s sebou vozí růženec, který mu vyrobila a darovala zpěvačka Lucie Bílá.
Všechny hosty a rozhovory z pořadu Větrník najdete i na webu Českého rozhlasu Olomouc nebo v podcastových aplikacích Můj Rozhlas, Spotify nebo Apple iTunes.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
