Rybníček býval až do 18. století českou vesnicí

Rybníček nedaleko Uničova zdaleka není jen těch pár domů s hostincem a benzínovou pumpou, které protíná silnice mířící z Uničova na Šternberk, ale malebná vesnice, která překvapí půvabnou návsí i zajímavou historii.

Většina z těch, kteří Rybníček opravdu znají jen z cedulí označujících na této silnici začátek, a po pár desítkách metrů i konec této obce její krásy nikdy nepozná. A tak se možná domnívá, že je tato vesnice opravdu jen nevzhledná skupina domu mezí pumpou místní restaurací Jamajka. Vlastní střed obce se však rozkládá severně od zákruty silnice, kolem rozsáhlé návsi. Jí vévodí malý rybník, tedy rybníček, jeden z těch, které daly obci jméno. Rybníky zde totiž byly již ve 14. století, na jehož konci je osada poprvé zmíněna i v písemných pramenech.

Rybníček na návsi prý kdysi patřil všem obyvatelům obce

Tehdy byl v Rybníčku hospodářský dvůr, který vlastnila olomoucká kapitula. V bratrovražedných bojích mezi markrabaty Joštem a Prokopem však byl zdejší dvůr vypálen a osada zdevastována. V dalším období se objevuje v dějinách jako součást panství šternberského.

Kaple z roku 1834 se sochou sv. Floriána

Zde je zajímavá informace o odpírání místních obyvatel platit desátek faráři v sousedním Újezdě, který byl protestantem, zatímco panství šternberské bylo katolické. Už v nejstarších dobách máme v obci zprávy o rychtáři, který obýval dům č.p. 11.

Rybníček byl českou vesnicí až do 18. století. Tedy alespoň jména místních obyvatel byla většinou česká. Také pečeť z roku 1749 nesla český nápis. Teprve později se objevují mezi obyvateli Němci, česká menšina zde však přetrvala i do 20. století. Mimochodem, německé označení obce „Rybnig“ také napovídá slovanským kořenům názvu.

Do roku 1872 chodily místní děti do školy v Újezdě, toho roku byla v obci otevřena nová škola, která byla po dvaceti letech rozšířena na dvojtřídní.

Rybníček není velkou osadou, nicméně v minulosti zde počet obyvatel přesahoval i 500 osob. Nejvíce jich zde žilo kolem roku 1900. Místní lidé se živili většinou zemědělstvím a drobnými řemesly. Teprve ve 20. století začala část místních docházet za prací do Uničova či Šternberka, do tamních průmyslových podniků.

Na návsi najdeme i pomník padlým

K pamětihodnostem obce patří zejména rybník uprostřed návsi. Ještě Vlastivěda moravská věnovaná unčovskému a rýmařovskému okresu, kterou v roce 1922 napsal Viktor Pinkava, popisuje, že tato vodní nádrže není obecním majetkem, nýbrž společným vlastnictvím místní starousedlých rodů. Popisuje také, že se zde pravidelně o hodech koná slavnostní rybolov. Dnes je rybník krásně upravený a nechybí zde ani hastrman, který jej hlídá.

Z památek je nutné v obci zmínit zejména kapli z roku 1834 se sochou sv. Floriána, kamenný kříž či pomník osvoboditelům. Torzo smírčího kříže najdeme u staré cesty do Šternberka, která již neexistuje. Podle pověsti jsou pod ním prý pohřbeni ruští vojáci snad z dob napoleonských válek.

V osadě byla i škola, dokonce dvojtřídní

Dnes je Rybníček součástí nedalekého Újezda. Počet obyvatel vesnice opět začíná pomalu růst i díky nové zástavbě. V současné době zde žije kolem 110 trvale bydlících osob. A opět se sem vrací i rybníky. Kromě toho na návsi vyrostly další rybníček na Říčím potoce na jižním okraji osady. Je to malebná osada, kam stojí za to se vypravit.