S autistickou dcerou jsem dospěla, divadlo je pro mě hygiena, říká herečka Mahulena Bočanová
Herečka Mahulena Bočanová prožila dětství obklopena těmi největšími legendami českého filmu, tehdy to však nevnímala. Skutečnou školu života jí přineslo narození dcery Márinky, která se potýká s autismem. Jak zvládá náročné stavy spojené s diagnózou, proč odmítá plakat doma v koupelně a v čem vidí největší svobodu své blížící se šedesátky?
Mahulena Bočanová se díky své charismatické matce pohybovala ve světě showbyznysu už od raného dětství. „Maminka vypadala jako Sophia Loren. Pracovala v divadle, přivydělávala si focením reklam. Protože v té době neměla hlídání, tahala mě všude s sebou a lidé z branže si mě všimli. Mělo to pak přirozený vývoj.“
Jako dětská herečka se potkávala s největšími legendami tehdejší kinematografie. „Hrála jsem s panem Kemrem, Menšíkem, Sovákem, paní Janžurovou nebo Bohdalovou. Všichni to byli absolutní giganti, ale já jsem byla takový prcek, že mi to bylo jedno. Nevnímala jsem to.“
„Já jsem si snad ještě v pětadvaceti letech neuvědomovala, když jsem hrála v Národním divadle, že mám vedle sebe pana Macháčka nebo pana Štěpničku. Jen jsem čekala, kdy už zkoušení skončí a budu moct jít na diskotéku a za kamarády. Určité dospívání a chápání toho, jakou mám kliku, se u mě dostavilo až s nástupem do Činoherního klubu. Poté, co mě vyhodili z Národního.“
Mahulena Bočanová
Je česká herečka, která před kamerou stála už jako dítě a do povědomí diváků se zapsala nesmrtelnou rolí Milušky v seriálu Chalupáři. Od té doby ztvárnila mnoho nezapomenutelných televizních a filmových rolí, například ve snímcích Golet v údolí, Kouzelný měšec, Pan Tau nebo Lucie, postrach ulice. V neposlední řadě ji diváci znají jako Darinu Márovou z Ordinace v Růžové zahradě 2 či jako Miládku ze seriálu Vyprávěj.
V současné době vystupuje v divadelním spolku Háta nebo ve Studiu DVA.
Prostředí Činoherního klubu se ukázalo jako klíčové pro její další lidský i profesní rozvoj. „Tam jsem se cítila opravdu dobře, vládla tam příjemná lidská atmosféra. Na mě totiž s láskou funguje všechno. Když je někdo přísný, tak se zavřu, ale jakmile je laskavý, saju informace jako houba. Měla jsem to štěstí hrát s Josefem Abrhámem, Libuškou Šafránkovou, Jiřím Kodetem nebo Petrem Čepkem. Tam mi začalo docházet, jaké mám obrovské štěstí.“
Moje dcera, autistka
Myšlenky se jí definitivně srovnaly s narozením dítěte. „Tehdy člověk opravdu dospěje, i když se vlastně vyvíjí pořád. Občas vidím, co jsem plácala třeba ještě ve čtyřiceti.“
Herečka otevřeně mluví o své dceři Márince, která se potýká s poruchou autistického spektra. „S Rain Manem to nemá vůbec nic společného. Každý autista je především úplně jiný. S autismem souvisí i spousta dalších přidružených potíží,“ vysvětluje.
Práce v divadle se pro ni stala i formou psychické hygieny. „Bylo mi doporučeno, abych se socializovala, aby mě doma z péče o dceru lidově řečeno nejeblo. Divadlo je pro mě ideální. Lidé, co chodí do divadla, jsou navíc jiní než ti, kteří sledují filmy jen na mobilech. Dnešní svět je v tomhle trochu smutný, všichni pořád koukají do telefonů.“
Navzdory diagnóze se s dcerou snaží žít normální život. „Mám štěstí, že se stav Márinky dá zvládnout. Mám sice v podstatě čtyřleté dítě v těle pětadvacetileté ženy, takže ji musím při přechodu ulice držet za ruku a neustále předvídat její chování, ale největší utrpení u této nemoci nastává, když se vaše dítě trápí, sebepoškozuje se nebo trpí úzkostmi a depresemi. My jsme měly kliku, že tohle u nás dlouho nebylo. Teď je to kvůli hormonálním změnám složitější, ty způsobují propady nálad a úzkosti. Doktor nám potvrdil, že jsou to takzvané meltdowny.“
Už neřeším blbosti
Náročné stavy zvládá klidem a režimem. „Je to o disciplíně, lásce, trpělivosti a o tom, že se s tím člověk musí smířit a pracovat s tím, co má k dispozici. Když je máma v klidu, zklidní se i dítě. Děláme všechno, co bychom dělat měly – jezdíme k moři i na hory. Je to samozřejmě složitější a často potřebuju pomoc. Márinka má epilepsii, takže například na lanovce musím vždycky poprosit nějakého velkého chlapa, jestli by jel s námi, kdyby náhodou dostala záchvat.“
„Hlavní je žít normálně, protože se nemůžete úplně zresetovat. To bychom pak mohly být zavřené doma v koupelně a brečet, co se nám to stalo. Ne. Máme krásný život. Akorát blbý je, že mi dochází síla. Bude mi šedesát. Ale ten věk má zase výhodu v tom nadhledu. Marina mi dala obrovskou školu života. Neřeším blbosti, nemusím s nikým soupeřit a je mi všechno nějak jedno. To je obrovská svoboda duše.“
Jak plánuje Márinku zabezpečit, až tady nebude? Proč instagram vzala na milost, ale ostatní technologie ji děsí? Jak vzpomíná na účinkování ve StarDance i rok v porotě? Co říká o dnešní mladé generaci? Poslechněte si v pořadu Osobnosti Česka s Oskarem Hesem v přehrávači v úvodu článku nebo na svých oblíbených podcastových platformách.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.