Sběratel z Humpolce má ve svém muzeu váhy z celého světa. Chybí mu jen australské

27. leden 2016
Česko – země neznámá

Už 36 let sbírá Miroslav Moravec z Humpolce na Vysočině váhy. Kupoval, sháněl a střádal, až z toho vzniklo celé muzeum. Pět místností půdy jeho domu je plné vah všech druhů a velikostí. Jsou tam decimálky na vážení brambor, ale i nejpřesnější laboratorní váhy, které dokáží zvážit hmotnost lidského vlasu.

„Zařizovali jsme si kuchyň a chtěli jsme váhy na ozdobu,“ popisuje Miroslav Moravec počátky své sbírky, která v současné době čítá více než patnáct set kusů vah. Těch prvních se tehdy týdny nemohl dočkat a pak se mu jich najednou sešlo hned sedm. A tak je začal sbírat.

Ty první byly takzvané kuchyňky, tedy váhy kuchyňské. Byly těžké, zdobené, se dvěma miskami a sadou mosazných závažíček v dřevěné krabičce. „Jsou to balanční rovnoramenné váhy dvoumiskové. Od firmy KAMOR,“ upřesňuje sběratel.

Od špetky ke kilogramům

Balanční litinové váhy se začaly objevovat na konci 19. století. Bylo to v době, kdy se v kuchařkách začaly dávky potravin uvádět podle hmotnosti. Do té doby to byly například špetky. Hospodyňky ani obchodníci ovšem ještě dlouho poté nevážili v kilogramech. U nás v Rakousko-Uhersku platily libry, které se dělily na loty a ty pak na kventlíky. Libry se pro vážení dodnes používají například v Anglii.

Jedna z místností muzea vah

Miroslav Moravec má ve sbírce i váhy jednomiskové, které vypadají jako hodiny. Ty stávaly v kuchyních na západ od naší hranice. Dodnes jsou na nich dvě stupnice: kilogramová a librová. Samostatnou kapitolu pak představují váhy laboratorní.

Vitrínu mají i závaží

V muzeu stojí i váhy z textilní továrny, z lékárny nebo z různých laboratoří. A nejeden návštěvník určitě pozná váhy, které stávaly ještě před pár desítkami let v obchodech se zeleninou. Patřily k nim zvláštní plechové násypky, ze kterých prodavač sypal brambory přímo do tašky.

Součástí muzea je i vitrína se závažími. Miroslav Moravec tu má jak známá mosazná ke kuchyňským vahám, tak i větší železná s oky na přenášení

Součástí muzea je i vitrína se závažími. Miroslav Moravec tu má jak známá mosazná ke kuchyňským vahám, tak i větší železná s oky na přenášení. Zajímavá jsou i exotická závaží z východní Asie. Místo kilogramů, liber či lotů tam používali různá zvířata. Mouku jste tak odvážili třeba na tři slony.

Ve vitríně je k vidění i jedna kuriozita. Turistický nůž Karla Effy. Miroslavu Moravcovi ho daroval syn známého herce Jiří Effa. Nůž má zubatou čepel, v rukojeti je zabudovaná váha a navíjecí metr.

Muzeum vah v Humpolci najdete hned u dálnice, kousek od stanice STK. Sice nemá pravidelnou otevírací dobu, ale její majitel po domluvě každého rád provede, stačí zavolat na telefon, který najdete na internetových stránkách www.muzeumvahy.nafotil.cz.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.