Sedm Dvorů bývalo odpradávna centrem hutní výroby. Dnes se zde jímá minerálka
Osada Sedm Dvorů je dnes součástí Moravského Berouna. Obě sídla se už také téměř propojila a jediným oddělujícím bodem je tok řeky Bystřice. Dlouho to však byla samostatná obec, byť osudy obce byly s nedalekým městem často společné.
Na levém břehu řeky stával mlýn, který patřil k Moravskému Berounu, na druhé straně už první domy osady Siebenhöfen, jak se vesnice původně německy nazývala. Překlad je vlastně dnešním jménem obce a význam je nabíledni, původní ves založilo sedm usedlíků, kteří zde postavili svá selská stavení.
Nejstarší dějiny této osady jsou spojeny s panstvím moravské větve rodu pánů ze Šternberka. V roce 1339 se držitelem šternberského hradu a panství stává Štěpán ze Šternberka. V jedné z listin se uvádí, že hutě tavící železnou rudu pod městečkem Moravský Beroun, odvedly plný desátek ke šternberskému kostelu. Předpokládá se, že některé z těchto hutí stály buď přímo v osadě Sedm Dvorů, nebo v těsné blízkosti obce.
Právě v roce 1397 je Sedm Dvorů poprvé výslovně uvedeno v listinách. Markvart ze Šternberka a Petr z Kravař tehdy zaručil Anně, kněžně opavské a ratibořské a vdově po Petru ze Šternberka, věno na obcích na Moravskoberounsku, včetně Sedmi Dvorů.
Kolem roku 1500 měla obec 21 usedlých rodin. V polovině 16. století se opět rozjíždí důlní podnikání v Moravském Berouně a k roku 1570 se opět v listinách objevuje velký hamr pod městečkem. Stále ale není jisté, zda stál na katastru Berouna či Sedmi Dvorů.
Co však jisté je, že v roce 1588 kníže Karel z Münsterberka dal obyvatelům obce právo svobodně dědit majetek. I když oblast kolem Moravského Berouna byla do třicetileté války osídlena zčásti slovanským obyvatelstvem, v Sedmi Dvorech se objevují téměř výhradně jména německá.
Třicetiletá válka se díky průchodům vojsk i zhoršení ekonomické situace panství na zdejším kraji velmi podepsala. Došlo k úbytku obyvatelstva a například i k zániku čtyř hutí, které zde před válkou existovaly. Po válce se zde také rozšířil čarodějnický blud a strach z vampýrů. Byly zde tak často hanobeny ostatky některých zemřelých.
V 17. století odchází mimo jiné ze Sedmi Dvorů do Samotíšek u Olomouce jakýsi Mates Theimer, který se stal zakladatelem tamní svobodné rychty, která existovala až do 19. století.
Zemědělskou lokalitu, kterou Sedm Dvorů bylo, opět v 18. století proměnil vznik další železné hutě. V roce 1726 byla postavena zdejší kaple sv. Jana Nepomuckého. Obec jinak byla součástí farnosti v Moravském Berouně.
K roku 1834 mělo Sedm Dvorů 40 domů a 280 obyvatel hovořících téměř výhradně německy. Po zániku vrchnostenské správy se obec stává vesnicí spadající do politického i soudního okresu ve Šternberku.
To už ve vesnici existovala i škola, postavená v roce 1853. Kromě zemědělství zde našla místo k podnikání i malá kartáčnická výroba, a také mlýn na řece Bystřici. Po válce se obec téměř cela vylidnila a znovu osídlena byla jen zčásti. Od roku 1951 patřilo sedm Dvorů do okresu Bruntál. V roce 1960 se staly součástí Moravského Berouna. Spolu s městem byla osada roku 2005 převedena do Olomouckého kraje i okresu Olomouc.
V obci se zachovalo pár drobných památek. Kaple, která se proměnila v ruinu, naštěstí nedala spát místním obyvatelům a chalupářům a ti ji svépomocí od roku 2013 opravuji. Na katastru Sedmi Dvorů je odpradávna několik minerálních pramenů železité kyselky. Nejsilnější z nich byl v roce 1994 přiveden tři a půl kilometrů dlouhým potrubím do plnírny minerálních vod v nedalekém Ondrášově.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
