Setkání s literaturou

r_2100x1400_regiony.png
3. březen 2003

Květa Legátová: BARBORKA PRO MILÉHO

Pro rozhlas vybral a v úvodu hovoří Petr Hanuška
V hlavní roli: Václav Bahník
Zvuk, záznam a střih: Zdeněk Prchlík
Režie: Michal Bureš

České literatuře se občas přihodí něco, co se jen tak běžně nestává ani ve světovém měřítku.

Získá do svých řad debutanta, kterému není ani dvacet, ani třicet, ani čtyřicet, ba dokonce ani padesát let, ale ještě nějaký ten rok navíc.

Květu Legátovou, kterou budete znát především jako autorku rozhlasových her, vydala první knížku ve svých dvaaosmdesáti letech.

Pojmenovala ji podivně: Želary.

Pokud váháte, co titul označuje, pak vám napovím. Jde o jméno fiktivní vesnice, kterou autorka pravděpodobně vymodelovala podle Starého Hrozenkova ležícího v Beskydech. Není to samozřejmě náhoda, protože v zapadlých oblastech těchto hor učila jako politicky nespolehlivý kádr na mnoha jednotřídních školách.

Její literární pohled na valašské a slovácké kopanice v době první republiky není žádným idylickým ohlédnutím. Nemůže být prostě z toho důvodu, že hrdinové jejich devíti vzájemně provázaných povídek nežijí žádný selankovitý život.

Naopak.

Prožívají tragédie lidiček uzavřených ve svém malém světě, plném bídy, krutostí, zklamání, který Legátová nahlíží neúprosně realisticky, přirozeně že nesentimentálně, přitom však s citlivým pochopením a velkou mírou obdivu k svérázným charakterům svých hrdinů. Jsou to více lidé pudoví než nějací myslitelé, ale lidé, kteří neztrácejí své touhy, kteří se opětovně navracejí na cestu, na jejímž konci stojí nějaký vyšší smysl, chcete-li Bůh.

Legátová přesně zachytila rytmus jejich řeči. V dialozích je úsečná, lapidární v pojmenování myšleného, v popisných částech však dokáže s ohromným smyslem pro detail i celek vytvářet emocionální, barvité popisy krajiny, v níž se její hrdinové pohybují. Své drama tak prožívá nejen člověk, ale i země, po které její poutníci bloudí.

V tomto rytmu se rovněž odehrává příběh lásky dvou mladých lidí Barborka pro milého, kterou s Václavem Bahníkem nastudoval režisér Michal Bureš. A není bez zajímavosti, že v ní zazní i hudba Leoše Janáčka.