„Sirkový pramen“ u Staměřic je spojen s osudy mlynářské rodiny
Někdy jsou místa přírodních zajímavostí k nalezení na místech zvláštních – tam, kde by je nikdo ani nehledal. To je i případ malé kaple sv. Antonína s pramenem minerální vody nedaleko Staměřic na Lipensku. Stojí v lesním zákoutí u malého potůčku, kde zpívají ptáci a také – hučí kamiony. Bohužel z místa, kde kdysi byl slyšet jen hukot stromů ve větru, udělala dálnice místo mezi dvěma frekventovanými cestami. Ale i tak stojí za to se sem vypravit.
Když nahlédnete do internetových map, symbol pramene se při důkladném přiblížení objeví asi kilometr západně od motorestu Moravanka v horní části Staměřic, které jsou poprvé zmiňovány z roku 1322. Již o třicet let později máme zprávy o tom, že se v obci platilo mýto, což svědčí o tom, že zde procházela důležitá komunikace napojující Olomouc na průchod Moravskou bránou. I proto byla právě tudy na přelomu 18. a 19. století trasována císařská silnice do Slezska.
Za pramenem minerální vody však musíme do lesíka, který trasa této silnice lemuje z jihu. Značená cesta sem nevede. Od motorestu můžeme zamířit po červené na sever a tam, kde se cesta lomí pokračovat pěšinou v přímém směru a pak podél dálnice na západ. Mezi stromy tam je ke spatření stavba kapličky v údolí potůčku, který je přítokem nedaleké Říky.
Kaple je nevelká půlkruhová zděná stavba na půdorysu cca 2 x 2 m krytá břidlicí. Na oltáři kapličky je postavena soška sv. Antoníčka, kterému je stavba zasvěcena. Nápis „Jako jelen dychtí po studnici vod, tak dychtí duše má, po tobě Bože“ nad vstupem svědčí o nezlomné víře stavitele kaple.
Podle pověsti ji nechal postavit mlynář Antonín Nekoksa - majitel tzv. prostřední pily na řece Říce. Pověst vypráví o to, jak se jednou vracel s manželkou a synem z bohoslužeb ve velkém Újezdě domů a splašili se jim koně a zabočili do lesa u studánky. Antonín se ženou z vozu vypadli, ale jejich syna unášeli koně dál. Rodiče se báli nejhoršího, ale když se vydali po stopách vozu, našli kluka zdravého u studánky a koně jak klidně pijí vodu z pramene.
Také druhá pověst kupodivu hovoří o mlynáři Antonínovi Nekoksovi. Ten prý měl dceru Marii, která se zamilovala do mladíka jménem Antonín. To však císař povolal do armády. Psali si prý vroucné dopisy, ale najednou psaní od Antonína nepřicházela. V té době zavítal do mlýna Mariin bratranec. Viděl smutek mladé dívky a tak se s ní vydal na procházku k prameni sirkové vody, jak se studánce říkalo. V tu chvíli se však kolem vracel z vojny Antonín a vida svou milou s cizím chlapcem, chtěl je oba zastřelit. V poslední chvíli, když už na oba mířil ze zálohy, uslyšel, jak si Marie stýská, že ji milý nepíše a ž se snad usouží. Sklonil zbraň a následovalo šťastné shledání.
Obě pověsti končí stejně – na památku dobrého konce zde nechal mlynář Nekoksa postavit kapli sv. Antonína. Neví se kdy – ve druhé pověsti je sice uváděn rok 1853, ale jisté to není. Lidé zdejšímu pramenu říkali sirkový podle zelenožluté barvy vyloučeného železa obsaženého ve vodě. Ta je velmi chutná. Zajímavá je informace o tom, že pod studánkou pramenily dokonce dvě vody – železitá a voda sirná, ale dnes zde najdeme jen jeden – železitý. Také v popisu studánek z 20. let je uveden už jen jeden pramen. Pramen té běžné vody se prý nazýval Svatá Voda a podle pověsti jej vysvětili už sv. Cyril a Metoděj, když procházeli krajem.
O kapličku se vždy starali Antonínové z okolí. Scházeli se zde hlavně svůj svátek. Ještě roku 1957 spolek Antonínů kapli přestavěl. V roce 1995 však bohužel byla ukradena původní soška světce z oltáře a tak byla nahrazena sádrovou kopií. Lesní tišinu hodně narušuje dálnice za kaplí, ale pořád je to magické místo, kam vás pozve i dnešní díl cyklu Česko, země neznámá.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka

Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.