Skála zvaná Čertovy kameny u Jeseníku nabízí výhled do Polska i otisk pekelníkova kopyta

21. červen 2026

Skalní útvar s vyhlídkou zajištěnou řetězy znají návštěvníci Jesenicka v Olomouckém kraji pod názvem Čertovy kameny. Patří k nejnavštěvovanějším skalním bradlům v Jeseníkách. Může za to nejen příhodná poloha nedaleko města Jeseníku, ale i stejnojmenná horská chata, která nabízí odpočinek a občerstvení.

Čertovy kameny se vypínají na severním úbočí vrchu jménem Zlatý chlum. Přes 40 metrů vysoký a 100 metrů dlouhý skalní útvar však není přístupný jen horolezcům. Už od konce 19. století vede na vrchol stezka zajištěná řetězy. Přesto tu turista musí při výstupu dávat dobrý pozor, protože skála umí být docela kluzká.

Kdo si však dá práci a vystoupá na vrchol Čertových kamenů, je odměněn překrásným výhledem. Kromě pohledu do údolí, kde jsou vidět vesnice podél říčky Bělé, se otevírá výhled na protější panorama zalesněného Sokolího hřbetu, který patří k masívu Rychlebských hor. Jižně od skály se pak rozprostírá mohutné pásmo Jeseníků. Nejlépe jsou odsud vidět hory Šerák, Keprník či Červená hora. Zahlédnout je ale možné i nejvyšší vrchol Rychlebských hor Smrk.

Výstup na Čertovy kameny jistí řetězy

Na sever od údolí Bělé se otevírá rozsáhlá Slezská nížina, v níž jsou za pěkného počasí vidět i blízké Otmuchowské a Nysské jezero. Tyto umělé nádrže na řece Kladské Nyse se v posledních letech stávají vyhledávanou destinací i pro návštěvníky z Česka, zejména pro jachtaře a milovníky koupání. Ne nadarmo se jim také někdy říká Slezský nebo Polský Karibik.

Podnikavý sedlák postavil horskou chatu

I na samotné skále je co obdivovat. Kousek pod vrcholem se nachází kruhová prohlubeň, kterou podle geologů vyhloubila eroze. Lidé z okolí to ale vidí jinak. Je to prý otisk čertova kopyta, který se snažil vyhovět uhlíři, jenž se zde usadil a chtěl po čertovi, aby mu srovnal zdejší kraj do roviny, aby nemusel těžké klády tahat do kopce a z kopce. Čert to slíbil a nechal si za to upsat duši uhlířovy dcery. Dokázal však srovnat krajinu jen směrem do Polska, zbytek hor jeho snažení odolal. Jak se prý vztekle odrazil, zanechal na skále otisk kopyta. Proto se zdejší útvar jmenuje Čertovy kameny a nedaleká protilehlá skála zase Pekelník. Na ní je zase dobře patrný obrys pekelníkovy tváře.

Přímo u skály stojí  horská chata

Německý název Čertových kamenů byl kupodivu mnohem prozaičtější než ten český. Jméno Harichstein má původ v příjmení sedláka z České Vsi Vinzenze Haricha, který vlastnil pozemek, na němž skála stojí. Jeho usedlost, nejvýše položené stavení katastru České Vsi, se nacházela nedaleko skály a Harich zde, ač se to zdá neuvěřitelné, zemědělsky hospodařil. Dnes je na místě bývalých polí vzrostlý les.

Sedlák však brzy vycítil, že prudce se rozvíjející turistický ruch v poslední čtvrtině 19. století je výbornou příležitostí k výnosnému podnikání. A tak zde vybudoval menší horský hostinec, který se postupně měnil až v chatu se společenským sálem a s možností ubytování. Velmi mu v tom pomáhal nově vzniklý Moravskoslezský sudetský horský spolek, který podobná místa propagoval v německy mluvících oblastech.

Chata dostala po roce 1945 jméno Čertovy kameny, stejně jako sousední skála. Cestou k chatě můžeme v lesích narazit také na stopy dávné těžby zlata, která stojí za pojmenováním celého masívu Zlatého chlumu. Z České Vsi sem vede také modře značená naučná stezka, která ukrývá kousek od skal památník obětí jesenických čarodějnických procesů či průzračnou vodu Zapomenutého pramene. Ten nedávno opravili hasiči z nedaleké obce, a protože původní jméno Stöhrův pramen podle příjmení sedláka, který zde dříve hospodařil, upadlo v zapomnění, dostal pramen jméno Zapomenutý.

Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.