Skrytá krása Strukova vynikne už při první procházce obcí
Značná část vesnice Strukov na Uničovsku se rozkládá podél ulice, která zároveň tvoří náves. Leží mimo hlavní silnici a platí sem zákaz vjezdu všem, kteří tu nebydlí.
Zaparkovat se dá u zdobné budovy obecního úřadu. Stojí pod rozložitou lípou a je jedním z mála domů, které přiléhají k hlavní silnici vedoucí ze Žerotína a od Litovle směrem k Uničovu. Na západní straně obce tvoří její striktní hranici říčka Teplička. Pozemky zdejších domů se ji dotýkají, nic ji však nepřesahuje. To je doklad dávného vytyčení hranic podle přírodních toků.
Hned vedle sídla obecní samosprávy najdeme dvě nejvýznamnější památky Strukova. Jednou z nich je socha svatého Jana Nepomuckého, kterou v roce 1887 nechal vytesat Jan Lon. Právě na svatého Jana se ve Strukově slaví tradiční hody.
Druhou, poněkud starší památkou je hned vedle svatojánského podstavce umístěný smírčí kříž. Podle dobových zpráv prý pochází z 16. století. Jaké neštěstí či zločin stál za jeho vztyčením, však už dnes nevíme.
Vstoupí-li neznalý turista do centra Strukova, patrně bude velmi překvapen. Menší prostranství na počátku, odkud se odbočuje k hřišti a kde leží autobusová zastávka a obecní hospoda, se brzy změní v ulici, ke které přilehají štíty jednotlivých domů. Hned u vstupu do ní najdeme na břízolitovém štítu jednoho z domu obrázky svatých a krásné sluneční hodiny.
Těžko se to popisuje, ale domy zde tvoří jakousi „Zlatou uličku“. Malé chaloupky střídané o něco většími statky zde vytvářejí neuvěřitelné panorama, které v někom vyvolá směs nostalgie po starém stylu života, v jiném úsměv nad pitoreskností jednotlivých stavení a v dalším zase údiv, jak na tak malém prostoru může stát tolik domů. Každopádně nikdo nezůstane chladným.
Drobné památky i hospodářská krajina
Uprostřed cesty vesnicí stojí malebná zvonička z roku 1852 a vedle ní socha Panny Marie. O kousek dál na protější straně připomene málo čitelná pamětní deska, že právě zde se narodil jeden ze zakladatelů moravské historie, profesor František Hrubý.
Ani na opačné straně obce ještě není překvapením konec. Ulice zde zvolna přechází v polní cesty a u nich se objevuje kus přírody uprostřed intenzivně obhospodařované krajiny Hornomoravského úvalu. Biocentrum zde bylo vybudováno na konci minulého tisíciletí a slouží nejen lidem z obce k odpočinku, ale zejména ptákům, drobným živočichům a rostlinám jako místo pro život. Významným krajinným prvkem jsou i aleje, které vroubí polní cesty mířící z vesnice daleko do kraje.
Ohlédnutí do historie obce přitom není nijak dlouhé. Původně patřilo 47 hektarů pozemků dnešního katastru obce k hospodářskému dvoru spravovanému ze Žerotína ve prospěch augustiniánského kláštera ve Šternberku. Na místě vesnice byly čtyři rybníky. Josefínské reformy zrušily kláštery, a na volných pozemcích tak byla v roce 1789 vybudována osada s názvem Strokowitz. Patrně jej získala podle muže, který přiděloval novým osadníkům pozemky. Od roku 1880 se však už používá nové jméno Strukov. Obec to nikdy nebyla velká. Dnes zde žije necelých 160 obyvatel.
Od roku 1960 byl Strukov součástí Žerotína, hned po roce 1990 se však správa věcí veřejných vrátila zpět do rukou volených zástupců obce. Na informačních tabulích ve vsi se píše, že místní lidé mají mnoho přezdívek, které vyjadřují jejich vlastnosti. Samotný Strukov by si také jednu zasloužil, taková Krásnoves by mu rozhodně slušela.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
