Skrz divadlo jsem dokázala pochopit lidi s Downovým syndromem, říká zakladatelka Divadla Aldente

20. srpen 2021

Přestože to původně vypadalo, že by z Jitky Vrbkové mohla být matematička, nakonec se rozhodla pro jiný směr a založila divadlo Aldente, které se úspěšně věnuje tvorbě s herci s Downovým syndromem.

Boříme hranice handicapu, rozšiřujeme hranice umění – tak zní hlavní poselství tohoto neobvyklého souboru. Jeho zakladatelka je pro mnoho lidí inspirací. Po narození postižené dcery propojila ve svém divadle Aldente herecké profesionály a lidi s Downovým syndromem.

„Sehnala jsem si všemožnou literaturu a studovala jsem, co to vlastně obnáší… a měla jsem pocit, že se vůbec nedozvídám nic o lidech samotných. Dozvěděla jsem se o různých problémech, zdravotních komplikacích, ale nic mi to neříkalo o tom, jací ti lidi vlastně jsou. Pak jsem se dostala ke knížce Denisy Střihavkové, což je autorka s Downovým syndromem, která napsala sbírku povídek. Začala jsem si je číst a najednou se mi otevřel úžasný svět,“ vzpomíná na rok 2013.

Nejčastější předsudek je, že si o lidech s Downovým syndromem myslíme, že jsou to stále veselá sluníčka a chováme se i k dospělým tak, jako by byli stále dětmi.
Jitka Vrbková, zakladatelka Divadla Aldente

Začátky ale nebyly zdaleka idylické, všechno šlo velmi pozvolna: „Když jsme začínali, tak naši herci byli de facto děti a my jsme měli na začátku problém, aby se vydrželi třeba pět minut soustředit. Teď už jsme se dostali až k tomu, že herci jsou schopni říkat složité verše. Naší poslední premiérou a zatím zcela jistě nejtěžším titulem je Sofoklova Antigona. Kdyby mi to někdo řekl před lety, tak mu nevěřím. To všechno jde tak nějak přirozeně. U každé další inscenace jdeme o krůček dál,“ vypráví Vrbková.

Inspirace ke hře Zlatý kolovrat, kterou i letos v létě uváděli v Lechovicích u Znojma, vzešla z pozorování toho, co by je nejvíc bavilo hrát. „Jsou tam dvě svatby. A já jsem si vzpomněla, že asi dva roky zpátky, když jsme měli soustředění, tak naši herci si tam skoro denně hráli na svatby a ještě to bylo tak, že měli svatbu s někým a třeba za dvě hodiny měli svatbu s někým jiným. My jsme tomu říkali re-svatba, jako opravná svatba. Což ale nebyl jediný důvod. Jsou to krásné verše a taky jsme hledali něco trošičku jednoduššího – pohádkový příběh s archetypálním přesahem, trošičku horor.“ Představení má úspěch, diváci se na něj vracejí i opakovaně.

Kromě režírování, dramaturgie a výchovy dětí zvládá ještě práci pro nadaci a podílela se také na jednom videoprojektu. „Ten klip se jmenuje ‚Mám Upův syndrom‘, což je vlastně humor, protože opak down je (v angličtině) up. Je o tom, že všichni na světě mají Upův syndrom, jenom někteří jsou takzvaně normální, protože mají Downův syndrom,“ dodává.

Co o ní a o divadle prohlašují herci? Kdo hlídá její čtyři děti, když má plno práce? Co Divadlu Aldente nejvíc chybí? To zjistíte v záznamu rozhovoru Jany Kobylinské s Jitkou Vrbkovou.

autor: Jana Kobylinská | zdroj:
Spustit audio

Související