Slatinky kdysi patřily olomouckým klášterům. Dnes se sem jezdí hlavně za přírodou

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Slatinky
0:00
/
0:00

Slatinky patří k menším obcím položeným přímo na svazích Velkého Kosíře. Obec je položená v údolí potoka Deštná, který spatřuje světlo světa nedaleko vrcholu Kosíře.

Kromě malých lůmků najdemem na Vápenici i větší důlní díla

I díky své poloze ve staré sídelní oblasti Hané se v okolí Slatinek objevovali lidé už od pravěku. Nálezy archeologů potvrzují, že již před 40 000 lety se zde usadili první lidé. Nedaleko obce byla nalezena i soška Kosířské Venuše z mladší doby kamenné a na svazích Velkého Kosíře je dodnes k vidění terénní náznaky hradiště s pohřebištěm z období eneolitu, kterému se říká Varhany.

Osídlení pak pokračovalo v době bronzové i ve starší době železné. Keltské osídlení je prokázáno v místní trati U královy borovice.

Obecní úřad

Slatinky se v historických pramenech objevují v roce 1247. Tehdy byly součástí držav kláštera augustiniánek, první ženského řeholního kláštera v Olomouci. Klášterním zbožím byly Slatinky i nadále, v letech 1482 – 1522 patřila minimálně část obce ke klášteru dominikánek, který působil u kostela sv. Kateřiny v Olomouci. Třetím klášterem, který vlastnil obec, pak byl konvent na Klášterním Hradisku, který je jako majitel části obce uváděn v roce 1541.

V roce 1458 je ve Slatinkách uváděn i panský dvorec, který v té době prodal Erazim ze Slavíkovic Vachovi ze Žešova. Po roce 1590 je obec uváděna jako součást plumlovského panství.

Kaple Jana a Pavla

Část Slatinek přináležející k loučanskému statku byla soustředěna kolem panského dvora, který se nacházel stranou od obce, nicméně na jejím katastrálním území. Od konce 14. století byla v držení řádu kartuziánů v Dolanech u Olomouce. Ti majetek ve Slatinkách drželi až do roku 1717, kdy statek koupil Rudolf Kryštof baron z Andlern-Wittenu a přičlenil jej k Chudobínu. V roce 1786 dvůr jeho potomci rozparcelovali a na jeho pozemcích zřídili familiantskou osadu. Každá rodina, která se sem přistěhovala, dostala tolik půdy, aby to uživilo ji a její blízké. Za to platila vrchnosti stanovený plat. Osada dostala jméno podle vrchnosti, která ji zřídila Andlersdorf, Andlerova ves, později se ustálil název Andlerka. Zajímavé je také pojmenování Ples, které se v pozemkových knihách rovněž objevuje a dodnes je zachováno v názvu polní trati východně od vesnice. Od roku 1958 byla vesnice úředně přejmenována na Lípy.

Na vápenici se chodí i díky hmyzu, třeba jedovaté Majce

Samotné Slatinky se postupně rozvíjely. Kromě zemědělství byla zdrojem obživy pro zdejší obyvatele těžba kamene ve zdejších třech kamenolomech, pálení vápna, a také práce v lese. Už v roce 1869 byla ve Slatinkách školní budova. V roce 1877 však obec vyhořela. Přesto počet zdejších obyvatel neustále stoupal. V roce 1930 zde žilo už 633 obyvatel. V současné době díky nové zástavbě počet domů i obyvatel opět vzrůstá.

Koniklece jsou na Vápenici rok co rok cílem mnoha obdivovatelů

Slatinky mají pozoruhodné okolí. Kromě Velkého a Malého Kosíře, které jsou samy o sobě významnými přírodními lokalitami, najdeme na katastru obce pozoruhodnou přírodní památku Vápenice. Jak již jméno napovídá, podloží zde tvoří devonské vápence, které odpradávna lidé z okolí těžili v desítkách malých jam a lomů. Ty jsou dnes zarostlé sluncem vyhřívanými trávníky, které jsou zjara posety tisícovkami fialových květů konikleců velkokvětých. Vápencové skalky a kameny zde pokrývají pozoruhodné druhy lišejníků a najdeme zde i množství vzácného hmyzu.

Hmyzu, konkrétně mravenci lesnímu, je zaslíbena i další přírodní památka Studený kout, kde se nachází velké množství typických mraveništ. Přímo kolem Slatinek však najdeme i další pozoruhodná místa, kde kvetou mnohdy kriticky ohrožené a endemitní rostliny. Přímo v obci pak stojí kaple sv. Jana a Pavla z roku 1823, která byla vybudována na místě starší zvonice. Najdeme zde i několik dalších drobných sakrálních památek, pomník obětem světových válek a některé dochované staré selské usedlosti.