Slavíč je známá hlavně svým tunelem. Je to však obec s historií sahající až do 14. století

Jméno Slavíč prý pochází od slavíků, kteří si zde v minulosti prý hojně prozpěvovali. Jiná hypotéza jej však spojuje se zakladatelem vesnice, kterým mohl být muž jménem Slavko. Počátky obce jsou spojeny s panstvím se sídlem na hradě Drahotuš. První zmínka o Slavíči pochází z roku 1353.

V roce 1476 odkoupil panství i s hradem od Jana Tovačovského z Cimburka za 7000 dukátů nejmocnější moravský velmož Vilém z Perštejna a spojil jej s dominiem hranickým. Právě za Viléma z Pernštejna nedaleko Slavíče vybudovali velký rybník. Rozkládal se jižně od vesnice a dodnes po něm nese jméno místní trať. V letech 1601 až 1603 byl tento rybník propojen do kaskády s nedalekým Jezernickým rybníkem a ryby odsud byly dováženy zejména do Hranic na místní trhy.

Kromě rybníkářství se většina obyvatel vesnice živila zemědělstvím. V roce 1569 zde žilo jen 22 usedlých rodin. Jejich počet bohužel zredukovala následná třicetiletá válka. Ani po ní si obyvatelé Slavíče neoddychli. Z obavy před vpádem Turku se tady utábořili Sasové a Braniboři táhnoucí tudy na pomoc na jižní hranice monarchie. Následně se zde objevovali Uhři, kteří se vzbouřili proti císaři a později i Poláci a další armády. Bydlet na frekventované stezce opravdu nebyl žádný med.

Už v roce 1720 byla zdejší cesta zařazena mezi silnice zvláštního významu. Směřovala do Haliče a byla důležitá jak pro obchod, tak i pro vojsko. V přilehlých obcích vznikaly hostince, které využívali formani i pocestní. Podobný podnik stál i ve Slavíči a prosperoval až do stavby železnice.

Už v roce 1812 jsou v obci zprávy o školním vyučování. Školní budova však byla postavena až v roce 1829. O rok později zde bydlelo v 50 domech 339 obyvatel. Stavba železnice zahájená v roce 1843 proměnila celou obec. Od té doby má vesnice i svou nejznámější památku, železniční tunel, mimochodem jeden z nejstarších u nás. Podle legendy byl prý postaven na přání císaře Ferdinanda, jehož jméno železnice nesla. Zdálo se mu prý podivné, že na tak dlouhé trati není žádný tunel.

Skutečnost však byla jiná. Trať ve svažitém terénu musela překonat zastavěnou část obce. I tak zde museli stavbaři vykoupit některé domy, a kdyby trať překonávala obec zářezem, muselo by jich být víc a ostatní by musely být upraveny tak, aby nebyly ohroženy požárem. Trasa tunelem nakonec tedy byla levnější. To se ukázalo při zdvojkolejnění železnice v roce 1873. Severní dráha tehdy postavila novou trasu, která se tunelu vyhýbala. Přitom však byla ve Slavíči zbourána škola a patnáct stavení.

Tunel zde ale zůstal. Je dlouhý 249 metrů a od roku 1875 v něm vlaky nejezdí. Sloužil jako sklad zeleniny a dnes je spíše turistickou atrakcí. K památkám obce patří i kaple sv. Josefa vysvěcená v roce 1887 na místě zahrady bývalé školy. Pod vesnicí je také k vidění hráz bývalého rybníka a najdeme zde i několik křížů.

Od roku 1976 je Slavíč součástí Hranic. Žije zde kolem 220 obyvatel. Díky stavbě dálnice se trošku omezila četnost tranzitní dopravy přes vesnici, i tak je to však místo, kudy projede mnoho lidí den co den. Škoda jen, že se zastaví tak málo z nich. Slavíč za to určitě stojí.