Slavonín Olomoučané do svazku města nechtěli, protože byl německou vesnicí
Stejně jako jiná velká města i Olomouc za dobu své existence spolkla mnoho sousedních vesnic. Některé dříve, jiné později. Některé si dodnes zachovaly mnoho stop na někdejší samostatnou historii, a to je příklad Slavonína.
Katastr Slavonína byl osídlen už v mladší době kamenné a i další nálezy potvrzují téměř souvislé pravěké osídlení, zejména na Horním Lánu, kde dnes stojí obchodní centrum Haná. První historickou zmínkou o Slavoníně je listina biskupa Jindřicha Zdíka vypočítávající majetek olomouckého biskupství. Jméno obce Slavonín pak dokládá původní slovanskou identitu obce.
Jenže, patrně už ve 13. století přichází do zdejšího kraje kolonisté z německých zemí, zejména z Bavorska a osada se postupně poněmčuje. Byli povolaní na Moravu biskupem Brunem ze Schauenburka a jeho hospodářskými snahami o účelnější využití půdy a o zalidnění dosud málo obydlených oblastí. Slavonín se tak stal německou vsí, kterou zůstal až do roku 1945. Žilo v ní jen velmi málo Čechů, a stejně jako v dalších německých vesnicích se i zde udržoval folklor i nářečí vycházející z původního bavorského vzoru.
Slavonín byl po celou dobu své feudální existence obcí s církevní vrchností. Byl také sídlem farnosti, ke které náležel kostel sv. Ondřeje poprvé zmíněný k roku 1364. Svou polohou na kopci s pevnou zdí budí dojem opevněného kostela z období středověku. Kromě fary a kostela byl v obci také vrchnostenský hospodářský dvorec, který však byl v roce 1582 rozparcelován mezi zdejší rolníky.
Za třicetileté války nejsou zprávy o významnějších škodách na majetku vrchnosti ani poddaných. Při následném obléhání Olomouce pruským vojskem si však v roce 1758 pruský král Fridrich II. vybral za své sídlo právě slavonínskou barokní faru.
Možná i to vedlo v pozdějších letech k vybudování několika opěrných zařízení v obci v rámci výstavby olomoucké pevnosti. Nejvýznamnější je pevnůstka v Kyselově, což byla místní část Slavonína, a také prachárna u silnice do Brna, na místě pozdější hvězdárny.
Od roku 1850 se Slavonín stal samostatnou obcí. V té době už zde fungovala německá obecná škola. Na ní navázala německá hospodářská škola. Po roce 1919 zde vznikla i česká menšinová škola, která od roku 1931 získala vlastní budovu.
Obyvatelé obce byli hlavně zemědělci. Výraznou specialitou zdejších pěstitelů byla výroba kysaného zelí. Na zemědělskou výrobu navázala pozdější zpracovatelská firma zeleniny a zelí. Slavná byla i zdejší výroba cihel. Byly zde dokonce dvě cihelny, po roce 1885 firma Moritze Fischera, později patřící rodině Sonnenscheinů, a od roku 1910 Špačkova cihelna. Byla zde později i slévárna, firma na zpracování písku a třeba i chemická výrobna.
Přestože byl Slavonín s Olomoucí už téměř propojen, ke sloučení obce s městem v roce 1919 nedošlo. Důvodem byla právě převaha německého obyvatelstva, která se české správě Olomouce nehodila vzhledem k volebním preferencím. A tak se Slavonín rozvíjel sám v těsné blízkosti města. Těsně před válkou měla obec i s Kyselovem 1900 obyvatel. Po válce, kdy byla v květnu 1945 obec poškozena dělostřeleckou palbou, bylo zahájeno vysídlení zdejších Němců. Slavonín však byl záhy dosídlen přistěhovalci z okolních vsí. Kyselov se stal osadou Slavonína a postupně s ním splynul. Postupně zanikla většina zdejšího průmyslu a zemědělství bylo kolektivizováno. Přesto Slavonín zůstal samostatnou obcí až do roku 1974, kdy byl teprve spojen s Olomoucí. Mimo kostela a fary zde najdeme mnoho drobných sakrálních památek v čele s kaplí sv. Floriána na návsi, boží mukou na výjezdu z obce, zbytky pevnosti a také kruhovou cihelnou v bývalém Kyselově.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
