Sobotní Noční linka: Co jsme se v mládí nenaučili a dneska už to nedoženem

20. duben 2024

Které dovednosti jsou i dnes po letech naprosto mimo? Co může za to, že jste se v mládí nenaučili něco, co dnes hodně postrádáte a mohlo by vám to ušetřit spousty nervů a peněz? Máte nějaké vzpomínky na situace, kdy jste byli konfrontováni s důsledky, kde pán bůh nenadělil?

Snaha byla, ale bylo to marné, zbytečné, trapné, ponižující. Můžete uvést příklad situace, kdy vám nedostatek určitých dovedností způsobil problémy nebo komplikace? Jak se vám tyto nedostatky dařilo řešit? Jakým způsobem se snažíte předávat své zkušenosti a poznatky další generaci?

Každý neumíme všechno, ale určitě se někdy pozastavíte nad nějakou prkotinou, která vám dokáže zamotat hlavu. Když pán bůh nenadělil, tak to zkrátka nejde. Nejde, nebo nechcete? Budu rád, když v dnešní Noční lince s nadhledem probereme vaše případné životní nedostatky. Pojďme se pobavit, nebo alespoň pousmát nad naší nedokonalostí.

Na vaše příběhy se v dnešní Noční lince z Prahy těší už teď Honza Macoun.

Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz.

Alena|Dobrý večer všem, já se v dětství dvakrát topila a proto jsem se nenaučila plavat a to mne dodnes velmi mrzí a závidím všem, kdo se umí pěkně položit na vodu a plavat. Jinak bych řekla, že zvládnu celkem vše, co potřebuji. A jak říkala paní v začátku, neumím pořádně anglicky a to mne taky štve. Přeji všem dobrý poslech.
Anna Valášková |Dobrý večer Honzo tak já jsem se v mládí nenaučila vařit a teď v dospělosti mi to chybí tak umím uvařit jen ty nejzákladnější jídla a už to nedoženu protože to neumím hezký večer do studia a všem posluchačům a babičce do Aše přeje Anka Valášková Hradec Králové
frantisek svaricek |Dobrý večér pane redaktore a posl.N.L.Já jsem se vyučil zedníkem a toto řemeslo jsem se snažil vždycky dobře vykonávat,a samozřéjmě to vyžaduju i po mých zaměstnancích.Jinak co jsem se snažil udělat mimo mého řemesla,tak to už nechám udělat odborníky.Co se tedy neodnaučím tak to je zdravit lidi,at se na mě někteři posluchači N.L.zlobi ,ale slušnost je slušnost,redaktoři to stéjně nečtou,tak oco jde .Proto zdravím všechny posl.N.L.a těm co nás zdravi tak moc děkuji,je to slušnost.FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
Michal Sedlák z Myšlína|Asi se už budu muset v životě obejít bez vlastních „vyšších dovedností instalatérských a elektrikářských“. Sen o tom, jak hraju na klavír nebo na kytaru, si už taky nechám jenom zdát. Překonat potíže s porozuměním, když mluví rodilý mluvčí cizího jazyka, již taky nezvládnu. Co nadělám, musím si vystačit s tím málem, co jsem se naučil dobře a co mi snad trochu jde. Třeba znalost psaní na stroji všemi deseti uplatním při psaní na klávesnici počítače. Ale znalost těsnopisu je mi k ničemu, tou můžu už leda tak okouzlovat něžné pohlaví. I když možná ani to by dneska nezabralo.
Bedrich |Dobrý večer všechno se dá dohnat pokud chceš. Pokud ne tak ne dobrou noc
Jana Jirkov|Dobrý večer, mně nikdy nešly a už asi ani nepůjdou veškeré druhy karetních her. Tímto zdravím p. Františka a všechny mé příznivce. Zdravím také Josefa a Jany, kteří neradi čtou mé příspěvky.
franz|devatero řemesel a doma desátá bída .........., velice platné přísloví, ty časy kutilů snad již skončily, můj pan otec mne vychovával v tom smyslu, aby jsem znal dokonale své řemeslo a to co nezvládám, tak mám ponechat odborníkům, dodávaje k tomu , nech je také vydělat.......říkával ještě, že nejdůležitější je danou práci zorganizovat a realizaci opravdu ponechat specialistům.....můj otec kladívko do ruky nevzal, ale měl , tzv na to lidi, zdravím noční linku z chaloupky pod lesem v bílých karpatech pan franz, též můj dědeček na slovácku , majetný to člověk, vlastnící polnosti a les, na obhospodařování měl dva pracovníky a sám byl většinou ve světě, jakožto miškář, zvěrokleštič, též se držel svého řemesla a dal živobytí těm, kteří nepocházeli z rodu majetného...já ač žiji již v osmém desetiletí, tak stále pracuji a kladívko do ruky raději neberu, holt držím se rad mých předků a n e m a p r o b l e m a ............
autor: Honza Macoun