Dana|Milý Kájo, posílám noční pozdravy Velké noci. Kouzelná noc se vzpomínkami mi celý den dopřává klid k zamyšlení , po včerejším skotačeni s malými vnučkami v zahradě i doma . Vzpomínky jsou drahocenné kamínky ...
Na chození s řehtačkami od čtvrtka do sobotního rána , brzy ráno a večer po vesnici , se sobotní koledou spojenou s modlitbami . Mé dojetí nad kříži s Ježíšem už od mala.
Pondělní koledování a Nedělní hraní venku na vsi u kapličky s dětmi .
Mše s tatínkem a pletení pomlázky a barvení vajíček s maminkou a tetou a babičkou ...Už nežijí , ale v srdci stále . Vše učím a předávám dál , dceři i vnoučátkům
Velice moc zdravím a žehnám všem posluchačům a Vám s láskou a Světlem Velké noci Dana
MAJKA|Krásnou noc s dnešní NL všem i Vám milý pane Sladký. Na Velikonoce z dětství mám krásné vzpomínky. Sice jsme bydleli s rodiči v Praze ale jezdili jsme na Velikonoce k babičce a dědečkovi do Dobrušky kde jsem se narodila. Byly to pro mne úžasné chvíle. Babička nás děti učila nejen malovat vajíčka, plést pomlázku ale i péct Jidáše a mazance. Také se dodržovaly různé předvelikonoční zvyky. Jeden krásný zvyk v našem kraji byla a dodnes je "holčičí koleda". To je vždy 14 dní před Velikonocemi. Jako holky jsme chodily s binovačkou za klukama na koledu, a že to byla pěkná legrace, na to dodnes ráda vzpomínám. Chodilo se v neděli do kostela a nejen děvčata ale i maminky a babičky měly sebou pomlázku a po mši svaté před kostelem pěkně všechny chlapce a pány vyšlehaly, dokonce i pana faráře. Samozřejmě že nám to potom na Velikonoční pondělí pěkně oplatili. A i když jsem několik Velikonoc strávila v Praze tak to nikdy nebylo tak krásné jako u babičky v Dobrušce. Nyní už opět bydlím u Dobrušky a tak si i jako seniorka užívám krásné Velikonoce. Na "holčičí koledu" jsem letos "vypráskala" 25 mužů. Dodnes využívám všeho co mne babička naučila, hlavně krásné recepty a techniku barvení vajíček, např. vajíčka jsme vařily ve vývaru z cibulových slupek, která potom byla nádherně hnědá. A když vystydnou vezmu silnější jehlu a na skořápku vydrápu malé obrázky nebo jména koledníků. Je toho mnoho na co ráda vzpomínám a co dodnes užívám. Přeji všem i Vám pane Sladký krásné Velikonoce a hlavně hodně zdravíčka upřímně ze srdíčka.
720xxx090|Kájo,Velikonoce byli nadherné v Krnově,za mého dětstvi,Marta 72
marta z moravy|Milý pane Sladký, srdečně zdravím Vás a všechny posluchače tentokrát ze zahraničí, kde budu pobývat několik týdnů v rodině dcery.Ráda vzpomínám na Velikonoce ve svém dětství, když jsme bydleli na vesnici. Den dopředu se barvila vajíčka a ráno jsme se my děvčata schovávaly před houfem chlapců, no někdy to odnesly i pěkně modřiny.Ráda vzpomínám na Velikonoce se svými dětmi. Jak děti odrostly, odstěhovali jsme se do města a děti si našly nové kamarády. To už o´potom jen syn chodil ke svým přátelům. Letošní Velikonoce budou mít jiný rozměr. v Německu se schová pomlázka na zahradě, v domě a děti hledají a všichni společně prožíváme hodně radosti. Pro mě mají velikonoce duchovní rozměr, na Hod Boží půjdeme společně na dětskou slavnost. Přeji všem pěkné a pokojné Velikonoce. Marta.
Blanka z Prahy|Překrásný čas Velikonoc, mílý pane Karle-.Do 25let jsem bydlele na jážní Moravě, kde Velikonoce a všechny lídové zvyky jsou ty nelkrásnější a to dodnes.Už jako šjolačka jsem vždy malovala kraslice a ve 20.naplno.a byly to všechny krajové techniky.Vzpomínám na kraslice polepované ječnou slámou, ta se po upravení třpytla a vajíčko bylo jak zlqtý šperk. Bohužel dnes není sláma k sehnání.S klukana jsem umšla dělat i i píšťaljy a plést tatary.Stejně jako děti i dospělí užívali svátky-polévali nás vodou nebo voňavkou abychom byly stále zdravéA nářez tatarem nás nkdy neminul.Ve městech lidé zapomínají anebo nechtění tyto nejkrásnější sxátky si je stále ožívovat. Je to krása života, radost, , ětěstí a láska a té nemáme nikdy dostatek. Krásné Velikonoce, přeji věm posluchašům . Blanka
Vláďa|Milý pane Karle. Velikonoce jsem prožíval jako mladý muž v rodném Hodoníně se svou partou sedmi spolužáků. Naše první návštěva byla u všech rodičů naší party a pak se pokračovalo přes spolužačky, milenky a známé. Naše skupina byla složena tak, že první nesl třímetrovou žílu na kterou každé děvče muselo něco přivázat, uprostřed byl harmonikář a poslední nesl demižon, kam se všech slévalo co teklo. Toto se dobře protřepalo a po týdnu se to začalo konzumovat v malých dávkách v naší klubovně. S obchůzkou se začalo ráno v sedm hodin a ukončení bylo v odpoledních hodinách.. Žilu jsme měli vždy dva roky. To byly pro nás ty správné Velikonoce. Všem posluchačům přeji hezké svátky.