Sokolské loutkové divadlo v Přerově přežilo druhou světovou válku i ničivé povodně

Místnost s dlouhým stolem, židlemi a velkým skříněmi. Tady se pravidelně schází okolo dvaceti ochotníků, na čtených zkouškách i před každým představením. Ti skalní už mají za sebou dvacátou sezónu, nejmladší ještě chodí do školy. Na stěnách visí dobové fotografie a plakáty. To nejvzácnější se ukrývá ve skříních. Principálka Marie Veřmířovská odemyká zámek a odhaluje jejich tajemství. „Tady máme ty nejvzácnější loutky, z roku 1921, jsou nejstarší. Některé mají ještě původní oblečení. Dřevěné, mistrovská práce. Na ty jsme hodně pyšní,“ říká s hrdostí a ukazuje marionetu kostlivce a Kašpárka.

Míříme do skladu. Další z členů souboru Jakub Navařík ukazuje na police s kulisami a rekvizitami. Kulisy si tu vyrábějí sami. Ty původní, nejstarší jim odnesly povodně v roce 1997. Voda s blátem tehdy zaplavila celé divadlo. A odnesly to i některé loutky. „Podívejte se třeba na toho slona, je ještě od bláta, chybí mu chobot, taková nostalgická a smutná vzpomínka,“ ukazuje Jakub Navařík.

Je pár desítek minut před generální zkouškou, do divadla přicházejí další loutkoherci. V zákulisí, na scéně rozdává pokyny režisérka Alena Miklíková. Rušno je i na vodících můstcích nad scénou. Tady jsou připravené marionety, které budou v pohádce účinkovat. Je třeba zkontrolovat vodící lanka. „Občas se stane i při představení, že se přetrhnou nebo zamotají. Zkušený vodič si s tím umí poradit, důležité je, aby divák nic nepoznal,“ říká další člen souboru Petr Douda. 

Z vodících můstků po schodech sestupujeme do poměrně stísněných prostor, kam při přestavení usedají ti, kteří loutkám propůjčují svůj hlas. Sedí na lavici před pulty se scénářem, přímo proti jevišti. „My musíme vidět co se na scéně děje. Sledujeme nástup loutky, její pohyby, to abychom se jí trefili do pusy,“ vysvětluje recitátorka Valerie Kolářová. Slyší, co se děje na jevišti, ale i v hledišti, reakce dětí.

Zvukové znamení oznamuje, že už brzy začne pohádka. Dětské hlasy utichají, zhasínají světla, ozývá se známá znělka. Na forbíně se objevuje postava Kašpárka. Je jakýmsi konferenciérem, uvádí každé představení, letos už 102. sezónu v pořadí.