Současné Penčice tvoří původně tři samostatné obce
Po cyklotrase, vedoucí z Předmostí u Přerova směrem do Tršic, stačí projet Čekyní a kolem Čekyňské vodní nádrže vystoupat do Penčic. Silueta zdejšího kostela, koupaliště i další pamětihodnosti sem přilákají nejednoho cyklistu i další návštěvníky.
Penčice najdeme asi šest kilometrů severovýchodně od Přerova v podhůří Oderských vrchů. Přesto nadmořská výška okolí Penčic dosahuje necelých 300 metrů, takže se ani méně zdatní cyklisté nemusí bát, že by sem nevyšlapali
Kostel sv. Petra a Pavla předznamená už zdálky jeho vysoká štíhlá věž, a také sochy kolem chrámu. Přímo uprostřed malé návsi před vstupem do kostela nepřehlédnete sochu sv. Liboria. Kromě Jesence u Konice, kde je tomuto svatému zasvěcen pramen, se s tímto světcem moc nesetkáte. Socha v biskupské mitře však nebyla tvořena přímo pro Penčice. Původně stávala před klášterem Hradisko v Olomouci, na louce směrem k městu. Jejím autorem je sochař Ondřej Zahner, který ji vytvořil z maletínského pískovce v roce 1736 přímo na žádost opata Norberta Umlaufa.
Také socha před kostelem je zajímavá. Zobrazuje sv. Josefa a je ještě starší než sv. Liborius. Pochází z roku 1711 a jejím autorem je David Zürn. Původně byla také vytvořena pro klášter na Hradisku a to z popudu opata Bernarda Wanckeho. Do Penčic byla přemístěna v roce 1797. Třetí sochou je sv. Jáchym, pocházející ze stejného období, který sem byl také přemístěn z Hradiska.
Dnešní Penčice byly do roku 1960 vlastně dvěma osadami. Těmi byly Penčice a Penčičky. Starší z nich byly Penčice, které jsou zmiňovány ji v listině Jindřicha Zdíka z roku 1141. Biskupský majetek byl často pronajímán, ale vždy se myslelo na to, k čemu byla obec předurčena od svého vzniku, tedy k tomu, aby její obyvatelé přispívali na údržbu mostu přes Moravu u Olomouce. Majetkem církve, potažmo olomoucké kapituly, byla vesnice až do roku 1848.
Penčičky naproti tomu jsou prvně zmiňovány později, až v roce 1381. Bylo to dominium patřící drobným zemanům, které později bylo připojeno k čekyňskému panství a s ním dále k dominiu rokytnickému. Poslední vrchností Penčiček byl rokytnický majitel Josef, svobodný pán Eichhoff, který obec držel do roku 1848. Historické prameny na katastru dnešních Penčic zmiňují ještě o třetí obec. Jmenovala se Zátěš a stávala u samoty nazývané Sušírna, kde později zanikla.
Vesnice byla vždy zemědělskou obcí bez výraznějšího průmyslu. Později zdejší obyvatelé hledali uplatnění v nedalekých průmyslových centrech, zejména v Přerově a v Lipníku nad Bečvou. Od roku 1985 je vesnice součástí Přerova.
Historie zdejší farnosti je opravdu dlouhá. Je o ní zmínka již v listině z roku 1141. Současný kostel sv. Petra a Pavla byl postaven v roce 1693 díky snaze sobíšského rychtáře Jana Pavlíčka. Půhončí ze Sobíšek připomíná i „půhončácká“ brána s deskami donátorů z 1. poloviny 19. století, která kdysi vedla na místní hřbitov. Dnes se zde zachovalo pár docela zajímavých náhrobků a také kaplička.
Malou kapličku najdeme i v Penčičkách, a pokud budete mít dost památek, můžete se v letních měsících vyčvachtat v bazénech místního koupaliště.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
