Spisovatel František Niedl: Jsem romantik říznutý rytířstvím. Své hrdiny nenechávám umřít

Aktuálně se ale František Niedl nachází ve fázi, kdy nic nepíše. „Během roku mám období, která pro sebe nazývám období čtecí a období psací. Když píšu, nemůžu číst a naopak. Do konce týdne ale budu muset začít.“

„Budu psát třetí díl historické série, která začala románem Ano, můj pane, pokračovala románem Železná rukavice a teď to bude Králův rytíř. Bude to z období konce vlády Jana Lucemburského, kdy už nastupoval Karel IV.“

Studnice nápadů

Sám autor také říká, že má nespočet nápadů na další příběhy. „Vždycky začnu nějaký román a řeknu, že to bude solitér, že nebude pokračování. Jenže se s těmi hrdiny sžiju a následuje pokračování. Nakonec má série třeba i osm dílů.“

Dohromady napsal třicet pět knih, ale jeho srdeční záležitostí je kniha Útěk do pekel. „Je to obsáhlá kniha, ale nabitá dějem. Vyšla už ve čtyřech vydáních, a dokonce i jako e-kniha. No a pokud máte rádi historické romány, pak bych doporučil Rytíře z Vřesova. A kdo se rád zasměje a má rád napětí, tomu bych doporučil Inspektora Prevíta.“

Hrdinové trpí, ale neumírají

Spisovatel je také známý tím, že své hrdiny nenechává zemřít. „Já se s těmi hrdiny skamarádím. Vstupuju do děje, cítím se být jeho součástí a připadalo by mi morbidní, kdybych své přátele na konci zabil. Nechávám hrdiny dost trpět, užijí si dobrého i zlého, tak si zaslouží, aby zůstali naživu. Jsem prostě takový romantik říznutý rytířstvím a jsem rád, když dobro vítězí nad zlem. Všichni hrdinové jsou živí a jejich zdravotní stav je celkem dobrý,“ směje se.

Psaní historických románů u něj vždycky začíná důkladnou přípravou, čtením a studiem. „Sice se zdá, že román napíšu za krátkou dobu, ale tomu psaní předchází důkladná příprava. Nemám rád, když si někteří autoři až bezostyšně pohrávají s historií a dělají z ní bulvár.“

„Hrdiny si vymyslím, ale děj se odehrává na pozadí skutečných událostí. Jezdím na besedy a čtenáři mi říkají, že díky mým knihám získali jiný pohled na naše dějiny. Snažím ty věci vykreslit tak, že to nebylo jen o slávě a vítězství, ale vidím i hrůzy, bídu, vraždění a úpadek.“

Děj jeho knih je zasazen do různých století, nejvíc ho ale baví období středověku. „To období by se dalo ohraničit začátkem vlády Jana Lucemburského přes vládu Karla IV. až po dobu vlády Václava IV. a ještě kouskem doby husitské. Potom přeskakuju období zhruba 300 let a dále se zaměřuju na období první světové války a druhé světové války.“

Odpočinek u detektivek

Od historických románů si pak odskakuje k detektivkám, u kterých prý odpočívá. „Kdybych psal jen historické romány, tak bych za chvilku vyčpěl. Člověk by se v tom začal utápět, musel bych si pak udělat třeba rok pauzu a to by nakladatelé neviděli rádi. Detektivky jsou ze současnosti, ale většinou ne z Čech. Tam já se vyřádím. A s nadsázkou říkám, že když mě někdo naštve, tak si ho tam zastřelím a ještě za to dostanu zaplaceno,“ dodává se smíchem.

Co dělal v desetileté pauze, když nepsal? Píšou i jeho synové? Proč miluje jižní Čechy? Kam chodí na inspiraci? Poslechněte si v pořadu Alex a host.