Spisovatel Vlastimil Vondruška: Kámen úrazu je, jak interpretujeme fakta. A dějiny píšou vítězové
Historik, etnograf, publicista, spisovatel a autor řady detektivních příběhů Vlastimil Vondruška je podle statistik Národní knihovny nejčtenějším českým autorem v českých knihovnách. „Napsal jsem i historické ságy, populárně-naučné romány, ale i katastrofické romány o blízké budoucnosti.“
Jeho knihy patří v českých knihovnách k nejpůjčovanějším. Některé vyšly pod pseudonym Jan Alenský. „To bylo v počátcích mého literárního snažení a já se v té době věnoval vědecké práci. A v té době platilo, že pokud vědec napíše beletrii, tak to snižuje jeho vědeckou práci.“
Aktuálně mu vychází nová kniha s titulem O svobodě myšlení, ve které se snaží ukázat, jak se dělá demagogie. „Existuje řada takzvaných argumentačních klamů, kdy můžete používat nejrůznější řečnické triky, abyste zkreslili realitu a abyste druhé přesvědčili, že vy máte pravdu. Je tam i pár ironických povídek.“
Cyril a Metoděj jsou stálice
Jako historik vnímá význam státních svátků včetně svátku Cyrila a Metoděje. „Každé výročí, které připomíná významnou událost, je pro mě pohlazení po duši, že vůbec tyto věci umíme ctít. Jedna věc je, že to je v kalendáři, druhá, že to lidi vnímají. Já pobýval na jižní Moravě i na Velehradu, tak vím, jak tam tahle témata rezonují a je to dobře. Tyhle kořeny bychom si měli neustále opakovat.“
Upozorňuje, že je potřeba rozlišit mezi oficiálně certifikovanými svátky a mezi jinými mezinárodními dny. „Někteří exoti si vymyslí třeba Mezinárodní den orgasmu nebo spodních kalhotek. Ale svátek Cyrila a Metoděje nebo Jan Hus jsou stálice. Každá událost je unikátní a vedla k něčemu významnému.“
Dějiny píšou vítězové
Mohou být různá historická fakta časem zkreslována a stáčená k aktuální době? „Obracet fakta technicky nejde, ale jde o to, jak je interpretujeme, a to je kámen úrazu. A dějiny píšou vítězové a ti si to upraví tak, aby to odpovídalo jejich mocenským zájmům.“
Vlastimil Vondruška říká, že být historikem neznamená, že jste hlasatelem absolutní boží pravdy. „Každý člověk je nějakým způsobem ovlivněn dobou, ve které žije a pracuje, a to není nic špatného. Ale každý si nese názory svých rodičů, to, co se naučil ve škole, formuje ho to. Každý bude tu věc vykládat poctivě, ale průzorem svých zkušeností. Uvedu jiný a přesto podobný příklad: Dá se věřit daňovým přehledům?“ pokládá lakonickou otázku.
O tom, co si myslí, jak se o současné době bude psát třeba za sto let, říká: „Každá doba má tendence podceňovat to, co dělali ti před nimi. Tak se někdy shovívavě díváme na národní obrození nebo na středověk, kde máme pocit, že všichni chodili obaleni blátem a smrděli na sto honů. Tak si myslím, že se budou na tuto dobu dívat jako na dobu, která neví, co chce, kde došlo k obrovské disproporci mezi hmotnými statky a duchovními statky. Když nemusíte usilovat o obživu a nevisí nad vámi hladomor, tak tyhle věci začínáte automaticky podceňovat. Takže budeme třeba působit stejně, jako my se dnes díváme na hnutí středověkých blouznivců.“
Co chtěl Karel IV. po kronikáři, aby přepsal ve své kronice? Jdeme jako lidstvo správným směrem a kdy se pozná, že civilizace míří k zániku? Poslechněte si v rozhovoru u Xavera.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.