Staletá vesnice Žákovice v údolí Moštěnky stále nese jméno svého zakladatele
Přestože jsou Žákovice typickou vesnicí Záhoří, nadmořská výška této obce v údolí řeky Moštěnky je pouhých 260 metrů nad mořem. Je to osada s dlouholetou lidovou tradicí, jejíž kořeny sahají až do 13. století.
Zdejší území bylo obydleno již v pravěku. Archeologické nálezy podporují myšlenku, že údolí Moštěnky bývalo cestou, kudy pronikali naši předkové do beskydského podhůří. K obci Žákovice však bylo od tohoto pravěkého osídlení ještě velmi daleko. Její kořeny vedou až do doby kolonizace zdejšího kraje ve 13. století. Není však vyloučeno, že byla tehdy do nového sídelního útvaru zahrnuta i starší osada, která zde už existovala, a byla založena asi v prvních dobách křesťanských.
Kde vznikl název obce Žákovice
Můžeme se domnívat, že zakladatelem obce byl podle jména jakýsi Žák a vesnice doslala jméno podle něj. Nevíme však, zda to byl žák povoláním či přezdívkou, nebo zda se jednalo o Žáka jménem.
Vrátíme-li se na pevnější led historických věd, můžeme nezpochybnitelně konstatovat, že v roce 1293 je existence obce doložena. Toho roku ji totiž ještě společně s vesnicí Libosváry prodal opavský vévoda Mikuláš Zbyslavovi z Bohunic. To potvrzuje, že Žákovice v nejstarších dobách vlastnili drobní zemané, z nichž někteří v obci možná i sídlili.
Největší dominantou návsi je zvonice
To platilo až do roku 1558, kdy se obec dostala do vlastnictví Žerotínů sídlících na dřevohostickém zámku. Součástí dřevohostických statků pak Žákovice zůstaly do roku 1650, kdy bylo panství včleněno do bystřického dominia a jeho součástí pak byla obec až do konce patrimoniální správy.
V Žákovicích najdeme několik zajímavých památek, pozoruhodný je však už samotný střed obce. Mírně svažitá náves ve tvaru trojúhelníka je ohraničena po obou ramenech řadově orientovanými selskými grunty. Největší dominantou návsi je zvonice. Ta ještě pamatuje dobu, kdy se náves uzavírala dvěma branami, které zabraňovaly přístupu lidem se zlými úmysly.
Nezabránily však odchodu zdejších obyvatel do I. světové války, ze které se mnozí nevrátili. Připomíná je na návsi umístěný pomníček padlých. Další pamětihodností obce je zdejší kaple sv. Mikuláše postavená v 18. století. Stojí v lipovém hájku na rozcestí u vesnice.
Údajně nahradila ještě starší kapličku postavenou prý na místě, kde byli za třicetileté války pochováni padlí švédští vojáci. Ze 17. století je další místní kaple a najdeme zde i několik křížů.
Památnou lípu srdčitou pak objevíme na toulkách jižně od obce, proti proudu Moštěnky pak stojí dodnes budovy někdejšího žákovského mlýna připomínajícího dávné zemědělské podnikání.
Z původních 320 obyvatel, žije v obci o sto méně
Právě zemědělství bylo hlavním zdrojem obživy místních obyvatel. Těch zde ve druhé polovině 19. století žilo kolem 320 obyvatel. Dnes jich je přibližně o sto méně. Osadníci si zde vybudovali jednotřídní školu, která byla později rozšířena na dvojtřídní. Obec byla přifařena do Blazic, kde je také místo posledního odpočinku zdejších obyvatel.
Po zrušení vrchnosti se obec stala součástí okresu Bystřice pod Hostýnem. Později byla přiřazena k Holešovu, následně k Hranicím a nakonec se stala součástí okresu Přerov.
Od roku 1976 do roku 1991 byla součástí územního celku spravovaného ze Soběchleb. Obcí prochází vyhledávaná záhorská cyklotrasa mířící na jednu stranu do Lipníku nad Bečvou a na druhou stranu do Bystřice pod Hostýnem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
