Staletou hranici mezi Moravou a Čechy uvrhlo krajské zřízení do částečného zapomnění
Hranice Čech a Moravy je dnes už jen spíše pocitovým předělem mezi historickými regiony někdejšího Království českého. Ač se to nezdá, od doby, kdy naposledy oddělovaly samosprávnou zemi Českou a zemi Moravskoslezskou, uběhne brzy už sedmdesát let. I proto jsou dnes názory na hranici, její význam a dokonce i průběh, velmi rozdílné.
Vznik zemské hranice mezi Moravou a Čechami byl postupný. Už v době Velké Moravy existovalo další mocenské centrum ve středu české kotliny. Oba státy od sebe odděloval pohraniční hvozd, téměř liduprázdný, protkaný jen řídkou sítí obchodních stezek.
Zemské hranice sledovaly evropské rozvodí
Teprve od 12. a 13. století začali lidé pohraniční hvozd osídlovat. Podle některých historiků byla původní hranice snad povědomě, snad záměrně, vytýčena podle rozvodí. Čechy odvodňovalo Labe do Severního moře, Moravu Morava, potažmo Dunaj do Černého moře a Slezsko Odra do moře Baltského.
Samozřejmě, že při ustavování hranic panství, které se staly zároveň zemskými hranicemi, nebyla tato tradice zcela dodržena. Přesto s několika výjimkami toto rozdělení skutečně platilo a zemské hranice skutečně sledovaly evropské rozvodí.
Je pozoruhodné, že zemská hranice mezi Moravou a Českem existovala bez větších změn až do poloviny minulého století. Země, jakožto územně správní jednotky, existovaly až do 31. 12. 1948.
Byly nahrazeny kraji, které už zemské hranice zcela nerespektovaly. Kraj Olomoucký například přišel o obec Lubník, kraj Pardubický naopak o některé vesnice kolem Svitav. Stále však byla původní zemská hranice poměrně známá a považována také za funkční správní předěl.
Zásadní změna přišla v roce 1960
Mnohem větší proměnou však prošly správní hranice v roce 1960. Tehdy vznikly nové kraje, které nesly v názvu slova český a moravský – tedy Severomoravský kraj a Východočeský kraj. Podle sociálního geografa Petra Marka, který se mapováním problematiky moravskočeské hranice zabývá, byla tato změna pro vnímání hranice fatální.
Nové kraje výrazně změnily správní členění. Velká část moravského území se stala součástí Východočeského kraje. Stará moravská města Svitavy, Moravská Třebová, Jevíčko a další se stala najednou městy ve východních Čechách. Stejně tak byla posunuta hranice kraje z toku řeky Moravy pod Králickým Sněžníkem až na hřeben Sušiny.
Někdejší zábřežský okres přišel hned o několik obcí. Červená Voda, Moravský Karlov, Tatenice či Třebařov se staly součástí okresu Ústí nad Orlicí. Změnil se také po staletí budovaný vztah okrajových oblastí k přirozeným centrům. Kupodivu ani po roce 1989 se tato situace nezměnila. Přestože „velké kraje“ vystřídaly kraje menší, přibližně stejné jako po roce 1949, hranice ustavené v roce 1960 jsou dodnes platné.
Vnímání historické moravskočeské hranice bylo pokřiveno
Podle výzkumu, který Petr Marek prováděl pro svou diplomovou práci, se dodnes někteří lidé s tímto jevem nesmířili. V obcích, které jsou součástí Pardubického kraje, se dodnes část obyvatel cítí spíše Moravany, zatímco jiní už svou příslušnost k Čechám berou jako nezvratitelný fakt. Pozoruhodná je však absence jakýchkoliv separatistických či přehnaně národoveckých myšlenek. „S těmi jsem se setkal spíše v Brně než zde,“ poznamenává geograf.
Mnohem více tak lidé vnímají hmatatelné i imaginární rozdíly mezi jednotlivými regiony. Respondenti se shodují na rozdílech v jazyku, mnohdy velmi ostrých. Například slovo „moucha“ je v Horních Heřmanicích naprosto běžné, zatímco za kopce ve Štítech už všichni honí plácačkou „muchu“.
Zajímavé je používání moravismů v běžné hovorové mluvě u části obyvatel hranici přilehlých východočeských obcí či protahování koncovek v příhraničních regionech například na Štítecku. Vnímání rozdílů v naturelu Čechů a Moravanů jsou sice také vnímané, mnohdy se však spíše jedná o přejaté stereotypy.
Samotná historická hranice je spíše vnímaná starší generací. Mladší lidé považují za přirozenou hranici spíše současné krajské hranice. Přesto vak v násilně „převtělených" regionech vznikají některé schizofrenní situace. Tak například v Dolní Moravě v Pardubickém kraji se můžete dočíst, že hranice Moravy je dnes vedena po hřebeni nad vesnicí a hned vedle billboard označuje “nejlepší penzion na celé Moravě". V Tatenici považují za někdejší hranici obcí protékající Hraniční potok i přesto, že stará zemská hranice vesnicí nikdy neprocházela.
Historická hranice Čech a Moravy však dodnes láká. Sám Petr Marek má sen ji zprůchodnit a využít pro turistiku a cestovní ruch. „Jedná se o součást kulturního dědictví obou národů. Navíc hranice prochází turisticky nesmírně atraktivními regiony. Její vyznačení linie, která nás po staletí spojuje, by rozhodně stálo za to,“ míní sociální geograf. Jak ovšem dodává, bude to běh na dlouhou trať.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
