Starou silnici u Líšnice připomínají už jen dochované milníky

Už v raném středověku vedla spojnice Čech s Moravou přes Polabí a Chrudim do prostoru Hornomoravského úvalu. Nedá se přesně určit, zda vedla v trase přes Moravskou Třebovou a kolem Mohelnice, neboť písemné, i jiné zprávy o ní chybí. Víme však, že se jednalo o koridor jedné z tras důležité východozápadní obchodní magistrály směřující z Pyrenejského poloostrova do Kyjeva a dále se větvící k Vikingům a Chazarům.

Pro naše území důležitá větev této trasy vedla přes Řezno, Prahu a Olomouc do Krakova. Během vzrůstající expanze českého státu za Boleslava I. po této trase proudili otroci, vosk, koně a další komodity, se kterými se obchodovalo na pražském tržišti. Tady už jsme si jisti díky zprávě obchodníka a diplomata Ibrahíma ibn Jakúba ze šedesátých let 10. století.

Ve 13. století, díky vzniku měst, cesty měnily svůj směr k jejich branám. Města se tímto způsobem mohla domoci práva nuceného skladu zboží, které tudy cestovalo a výběru mýta. Díky tomu se začaly cesty upravovat a města spolu soupeřila o výnosný obchod. V průběhu vrcholného a pozdního středověku vzniká složitá, vzájemně propojená síť dálkových, regionálních a místních komunikací.

Vrchnost vybírala mýto, na údržbu silnic však kašlala

Samotná správa cest náležela vrchnosti. Byla to součást podmínek, za kterých panovník přenechával šlechtě půdu. Za tím účelem měla právo vybírat mýto. Problém byl v tom, že zatímco mýto se vybíralo poctivě, na údržbu stezek vrchnost kašlala.

Původní zemské stezky, měly podobu udupaných pruhů země či vyježděných kolejí od povozů. Pokud bylo dané místo na cestě nesjízdné, jezdilo se vedle, čímž se vytvářely další souběžné koleje. Jen zcela výjimečně se objevovaly cesty s upraveným povrchem, zpevněné kamením nebo primitivní dlažbou (nejčastěji oblázkový a štěrkový posyp). Na lesních úsecích se z počátku klestily jen úzké průseky, přičemž převážná část těchto cest byla vedena ve vyšších a sušších polohách, neboť údolí byla bažinatá a neschůdná. Na vlhčích a bažinatých místech byly kladeny tzv. „hatě“ tvořené otépkami z haluzí či vázané ze slámy. Pomáhaly také tesané i neotesané trámy, břevna či mostnice, které obvykle vyžadovaly i častější údržbu.

Údržba probíhala také na cestách scházejících k přechodům přes vodní toky. Tyto úpravy, podobně jako mýcení nových stezek, udržování brodů, přívozů a mostů, odstraňování nových porostů na stezce atd.,měly být zajišťovány zemskou robotou poddaných a placeny formou mýta.

Milníky jsou dokladem původní trasy silnice z Moravské Třebové do Olomouce

Právě nad cestami byly budovány tvrze a hrádky k ochraně cest. Pod horskými přechody vznikaly také poutní kostely, kde se děkovalo za překonání nebezpečné oblasti. A zde se dostáváme do Líšnice, kde stával hrádek již na přelomu 13. a 14. století. Ne náhodou stával právě na ostrohu nad touto stezkou. Cesta víceméně fungovala od středověku až do 18. století, kdy se zde po francouzském vzoru začala nákladem eráru budovat státní silnice. Patřila k prvním, které byly ustaveny a spravovány za přispění státní pokladny, a důkazem její existence jsou dodnes zachované milníky. Jedná se o asi 150 cm vysoké pískovcové hranoly se zkosenými horními hranami., které na sobě nesou nápisy označující vzdálenost do okolních měst a obcí.

Dalším důkazem může být i soustava zájezdních hostinců na trase této stezky. K těm nejstarším patří hospoda Na Pešti nedaleko Žadlovic, která své jméno dostala zkomolením původního jména Na Poště. Skutečně zde byla poštovní stanice a bylo možné zde vyměnit koně případně získat přípřež pro stoupání do kopců na vrchol u Studené Loučky. I zde stávala podobná restaurace, na jejichž základech vznikl dodnes populární motorest.

Starou silnici zlikvidovala konkurence měst Loštice a Mohelnice i vysoký nájem pro poštu

S rostoucím významem města Mohelnice a stále četnější nákladní dopravou byla postupně cesta přes Líšnici opuštěna. Už v roce 1745 byl v Mohelnici zřízen první poštovní úřad. Tato poštovní stanice byla do Mohelnice přeložena z Loštic, jednak proto, že v Lošticích nebylo dostatek obchodu a tudíž ani dost korespondence. Druhým důvodem bylo, že prý poštmistr v Lošticích neměl vlastní dům a nájemné ze stájí pro poštovní koně bylo velmi vysoké. Tím ztratila cesta přes Líšnici význam a povozy i cestující stále častěji sjížděli ze Studené Loučky přímo do Mohelnice. Stará cesta se stávala jen obslužnou komunikací. Rozvoj automobilové dopravy zánik původní trasy dokonal. Dnes cesta mezi Studenou Loučkou a Líšnicí slouží pouze jako lesní komunikace a cyklotrasa. Z Líšnice do Loštic je pak silnicí třetí třídy s minimálním provozem.

Jediné co se dochovalo dodnes, jsou tak milníky, které stále připomínají lepší časy této silničky a jsou pozoruhodným dokladem silničního stavitelství 19. století u nás.

Znáte z kalendáře Českého rozhlasu Olomouc pro rok 2023