Štefan Margita: Rodiče a Hanka mi moc schází

11. říjen 2026

Říká, že nejlepší melodie, kterou pro pěvce kdy kdo napsal, je aplaus. Mým hostem je operní pěvec Štefan Margita. Působil v nejslavnějších operních domech světa. Vyzařuje z něj po celý jeho profesní život láska. Láska nejenom ke svému životnímu poslání.

Narodil se v Košicích, ve 28 letech debutoval v Národním divadle. V dokumentu České televize říká, že nechce, aby ten dokument byl o výčtu míst a oper, které na těch nejslavnějších operních prknech zpíval.

Jaký podtitul bychom dali našemu rozhlasovému rozhovoru?

Já tím, že opravdu vím, jak úžasně děláte počasí, tak já bych to nazval asi Proměny, protože nevíme, jak bude za chvíli, jestli bude pršet, nebo teď je sluníčko, takže já bych ho nazval Proměny.

Štefan Margita

Která zásadní životní proměna ve vašem osobním životě byla taková, že si na ní vzpomenete hned jako první, zkrátka důležitá?

Ta důležitá určitě, když jsem byl v Košicích v divadle a zkoušel jsem operu Čerta a Káča, objevil se šéf opery, přišel za mnou a říkal mně: „Jsi schopný odpoledne odletět do Prahy večer zpívat v opeře?“ Já jsem řekl, že ano. Jsem lví povaha, jsem Lev. Takže jsem jel domů, sbalil se, odletěl jsem.

Já jsem přiletěl asi v 17 hodin do Prahy, představení bylo tehdy ve Smetanově divadle, dneska Státní opera. Pan režisér mě říkal: „Zprava, doleva, tady tohle, tady tohle.“ Jednu důležitou věc mně neřekli, že je točna. Takže já jsem vstoupil a začalo se to se mnou točit, když jsem začal zpívat, tak jsem zpíval na zadním jevišti, tak jsem rychle vyběhl úplně dopředu. Když jsem uviděl to obrovské divadlo, protože košické divadlo má 500 lidí, se Státní operou to nešlo vůbec srovnávat, takže jsem se trochu vyděsil, ale pravděpodobně to dopadlo dobře, protože hned jsem dostal další pozvání a pak angažmá.

Mluvili jsme o jazycích, ve kterých se zpívají opery na jevištích, a o tom, že originální jazyk bývá často tím nejlepším. V kolika jazycích jste zpíval?

Hodně. Nejtěžší pro mě byla asi francouzština, protože neumím francouzsky. Francouzi, jak je znám, neodpustí nic. Když jsem přijel do Paříže, tak jsem dostal takzvaného kouče na jazyk. To je těžká práce, protože dotyčný člověk, který s vámi dělá ten jazyk, není zpěvák, takže netuší, že když já řeknu nějaké slovo, že ho tvořím jinak, než když mluvím.

Štefan Margita - Ave Maria

Němci neodpustí také vůbec nic. Srozumitelnost dneska je hodně důležitá jako hraní na jevišti. Ta doba je opravdu pryč, když pěvci stáli vpravo a na levé straně a zpívali duet. To už se opravdu nedělá, což já si myslím, že je správné. Jinak ale němčina, angličtina, polština, maďarština, česky a slovensky samozřejmě, ruština.

Přejdeme k operním pěvcům. Je důležitý obsah plic pro pěvce?

Je, určitě. Ale znám pěvce, kteří opravdu hodně kouří. Ono v mládí to ještě tolik nevadí, ale to přijde. Když jsem byl v Košicích, také jsem kouřil, ale hned jsem cítil, že mě to strašně vysušuje a nedělalo mi to dobře. Pak jsem okamžitě přestal.

Kdybych si před představením vypil, nedám ani hoří.

Někomu dělá alkohol dobře, někomu nedělá dobře. Kdybych před představením vypil, tak nedám ani hoří. Jsou ale tací, kteří potřebují třeba deci bílého nebo červeného vína. Ale já si myslím, že to asi potřebují na uvolnění, zbavit se částečně trémy, když jdete na to jeviště. Ale bez trémy neexistuje tam jít. Pokud mi někdo řekne, že nemá trému, je to na tom výkonu cítit.

Mluvili jsme o Haničce Zagorové a o vašem seznámení. Já bych ráda jedním dechem se dostala k vašim andělům strážným. Kdy jste dal svým andělům strážným nejvíc zabrat?

Štefan Margita a Hana Zagorová

Když zemřela Hanka. Doktoři tím, že zažili takových případů stovky, přesně věděli, že to skončí špatně, ale člověk jim nechce věřit. Já jsem jim nevěřil. 

Hanka byla obrovský bojovník, už se to několikrát stalo, když ten stav byl opravdu špatný, že se z toho vždy dostala, ale ten covid ji úplně zničil, zabil jí bílé krvinky, kostní dřeň. Takže tam opravdu nebyla pomoc a já tomu věřit nechtěl. 

Vy jste byl za roli Logeho v inscenaci Zlato Rýna nominován na Cenu Thálie?  Až budeme náš rozhovor vysílat, už bude jasné, jak to dopadlo. Je to vaše vůbec tedy první nominace na Thálii?

Nikdy jsem neměl žádnou nominaci, je to první. Myslím, že tady ani andělé strážní teď nemůžou pomoct. Pokud oni budou cítit to, že si tu cenu zasloužím, tak ji dostanu. Tohle musíme brát s pokorou opravdu, protože je hezké už to, že mě nominovali. A za tak úžasnou roli.

ZLATO RÝNA/DAS RHEINGOLD (R. WAGNER) / trailer

Ta práce byla krásná, protože já tam mám snad nejvíce zpívání s úžasným Adamem Plachetkou, my jsme se na zkouškách opravdu vyblbli. Paní režisérka měla velikou trpělivost, protože jsme hodně rušili na zkouškách a zlobili jsme. Když něco vysvětlovala, pořád jsme si povídali, což teda se nedělá. Pak jsem jí říkal, že na nás měla být přísnější, ale ona je tak hodný a milý člověk, že to prošlo. Já potřebuju přísnost.

Poslední otázku klade umělá inteligence. Kdybyste mohl na jeden jediný večer zazpívat ještě jednou v úplně prvním divadle, kde jste jako kluk snil o velké kariéře, jakou písní nebo árií byste ten večer zakončil a komu byste tu píseň věnoval?

Zazpíval bych určitě píseň, kterou jsem dělal na konkurzu na konzervatoř v Košicích. Tehdy já jsem žádné písničky skoro neznal, neznal jsem noty, vybral jsem si od Karla Gotta Išel Macek do Malacek. A komu bych zazpíval? Asi rodičům a Hance. Oni mi strašně schází.

Proč ho Hana Zagorová opravovala, když mluvil česky? Souvisí učení se opery v originálním jazyce i s hudebním sluchem? Jak se seznámil s Hanou? Jak vzniklo album Andělé strážní? Proč se loučil s operou? Jaká byla jeho nejtěžší inscenace po fyzické stránce? Má plný diář na další roky? Poslechněte si celý rozhovor se Štefanem Margitou.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.