Středoevropské forum Olomouc může být stejně exkluzivní, jako bývaly barokní budovy, říká Martina Mertová
Historička architektury Martina Mertová představila ve Vizitce svůj domovský Hejčín, skryté architektonické poklady města Přerov, důvody, proč by se neměl realizovat projekt mrakodrapu Šantovka Tower, i kvalitu projektu SEFO. Vizitku moderoval Aleš Spurný.
Zvuk pétangových koulí v pozadí připomíná, že v severozápadní části Olomouce zvané Hejčín vyrostla díky aktivitám místní komunity nová generace českých reprezentantů v této původně francouzské společenské hře. Hejčín je dnes upravené olomoucké předměstí se starobylou návsí. Domky, do kterých byli z historického centra města před lety přesunuti místní Romové, připomínají dělnickou historii čtvrti.
Doma je tu i historička architektury, milovnice hudby Bohuslava Martinů a propagátorka cyklodopravy Martina Mertová. Studovala knihovnictví a kunsthistorii, pracuje jako kurátorka sbírky architektury Muzea umění Olomouc a dříve působila v Národním památkovém ústavu. Posluchači Českého rozhlasu Vltava ji budou znát také jako spoluautorku knihy Šumperák o typizovaném rodinném domku, jenž se stal fenoménem českého venkova.
Proč by měl být obytný věžák tak vysoký?
Ve Vizitce ovšem mluvila hlavně o architektuře, které se věnovala ve své diplomové práci – totiž té na střední Moravě mezi lety 1918 až 1945 – , a samozřejmě i o architektuře, která se týká jejího domovského města. Jako členka spolku Za krásnou Olomouc se snaží bojovat za to, aby v hanácké metropoli vznikaly pokud možno pouze citlivě provedené novostavby a rekonstrukce.
Spolu s dalšími odborníky se aktivně staví například proti vzniku obytného mrakodrapu Šantovka Tower v ochranném pásmu památkové rezervace v Olomouci.
„Nejsem bojovnice. Jsem kunsthistorička, která reaguje na to, co se v městě, kde žiju, děje,“ konstatuje. „Možná je mě někdy slyšet víc než ostatní, ale dávám jen v plén názor, který má 99,9 % památkářů a většina olomouckých architektů. Od roku 2012 sledujeme krok za krokem, jak je možné obcházet zákony, a pořád jsme se nesrovnali s tím, že bychom to nechali být. Chceme jasně říct, jaké mají být priority města. Jsou jimi mimo jiné historické hodnoty, které není třeba přebíjet velkými a banálními gesty. Proč by měl být obytný věžák tak vysoký? Proč nemůže mít tak přívětivé měřítko, jaké mají třeba domy v Holandsku nebo Dánsku, aby byl přínosný pro všechny, i pro ty, kteří jenom jdou kolem?“ verbalizuje svůj názor na stavbu. Ta i díky „obraným“ aktivitám spolku prozatím neroste.
Čtěte také
Shovívavější názor má Martina Mertová na kontroverzní projekt Středoevropského fora Olomouc (SEFO) architekta Jana Šépky. Realizován by měl být v proluce vedle stávající budovy Muzea umění a naproti barokního chrámu Panny Marie Sněžné. Podle Mertové Šépkův návrh rafinovaně pracuje s kontextem místa a ve světové konkurenci muzeálních staveb snese velmi dobře srovnání. „Pokud dáme architektu Šépkovi důvěru, vznikne na tom místě něco stejně exkluzivního, jako kdysi bylo baroko a jeho budovy,“ domnívá se.
Poslechněte si celou Vizitku, ve které Martina Mertová mluví třeba i o tom, jaké stavby, respektive rekonstrukce, se v Olomouci v posledních letech povedly.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
