Středověké rukopisy. Obvykle jsou v trezorech, teď jsou k vidění v olomouckém vlastivědném muzeu

„Je pěkně barevný. Je také nejvíce iluminovaný z těch rukopisů, které máme,“ ukazuje útlý ale hodně barevný svazek kurátor Jiří Černý. „Je to naprostý unikát. Ten rukopis má doposud funkční dochovaný losovací mechanismus, takže z vnější strany vazby se otočilo a z vnitřní strany vazby jste pak viděli kolo a viděli jste, jaké číslo jste si vylosovali, a na konci odkazů byly medailony. A ty medailony zobrazují symboly zvěrokruhu anebo právě různá zvířata,“ dodává.

Třeba zeleného papouška, jeho medailon se stal i součástí plakátu celé výstavy. Věštby se týkaly mileneckých vztahů, peněz ale i toho, zda se ženě narodí syn nebo dcera nebo kdy se poutník vrátí z cest.

V protější vitríně s naopak velmi objemným teologickým spisem Tomáše Akvinského. „Ta kniha má rozměry 38 x 29 centimetrů, má skoro 300 listů, a když jsem ji zvážil, tak jsem zjistil, že má víc jak sedm kilo. Na samotný pergamen, ze kterého je ta kniha zhotovena, padlo alespoň 75 telat,“ zmiňuje Černý.

Jiří Černý zkusil i srovnání, jak dlouho by obří knihu psal mnich nebo profesionální písař. Co zjistil? A jak dlouho bude ještě výstava otevřena? Poslechněte si v reportáži Blanky Mazalové.