Stronie Śląskie téměř zničila povodeň. Dnes město pomalu ožívá jako centrum turistiky
Obec se nachází v údolí na soutoku Bialky Ladeckej a Morawky mezi masívem Králického Sněžníku a Gorami Bialskimi, které jsou vlastně pokračováním Rychlebských hor.
Po staletí tudy vedla obchodní cesta mířící z jihu na sever, pravděpodobně i jedna z větví slavné Jantarové stezky. Překonávala zde sníženinu Kladského sedla a právě tudy dnes vede nejrychlejší cesta z Moravy, kdy stačí projet Starým Městem pod Sněžníkem a vystoupat na již zmíněné sedlo a sjet krásným lesem dolů.
To byla sousední obec, původně pastevecká osada, která byla mnohem menší, než Strachocin. Stával v ní však panský dvorec, jehož stopy jsou ve Stronie Śląskiem dodnes znatelné. Po první slezské válce v roce 1742 se panství stává součástí Pruska.
V roce 1838 se obě vesnice dostaly do vlastnictví princezny Marianny Oranžské, která byla provdána za prince Albrechta Pruského. Ta se velmi zasloužila o hospodářský rozvoj tohoto kraje i o rozvoj turistiky na Králickém Sněžníku. Posledním šlechtickým majitelem byl princ Friedrich Jindřich Pruský.
Marianna Oranžská stála u rozvoje sklářské tradice zdejšího kraje. Už v roce 1756 založil tehdejší statkář Stephan Olivier von Wallis ve Schreckendorfu sklárnu. Fungovala až do roku 1795, kdy zanikla údajně pro nedostatek dřeva. V roce 1864 se princezna Marianna podílela na založení výrobny křišťálového skla Oranienhütte, řízené sklářským mistrem Franzem Loskym. Sklárna zde následně fungovala 154 let a byla největším zaměstnavatelem v kraji.
Železniční trať z Kladska do Strachocinu v roce 1897 významně přispěla k jejímu rozvoji. Pracovní systém sklárny byl založen na organizaci, v níž sklárna vyráběla převážně polotovary, zdobení zajišťovaly malé brusírny a domácí dílny roztroušené po celé oblasti. Zušlechtěné výrobky se vracely do sklárny, která je následně prodávala. Rodina Losky vlastnila sklárnu až do roku 1945. Poté přešla sklárna spolu s celým Kladským regionem do polských rukou. Postupně se ze sklárny stal obrovský podnik. Po roce 2000 se však dostal do existenčních problémů. Ani převzetí firmy jiným vlastníkem nepomohlo a v roce 2018 pece skláren navždy vyhasly.
To už bylo ve městě s novým jménem. Ten dala městu osada Seitenberg. Noví osadníci jí po roce 1945 nejprve říkali Żybocin, ale v roce 1946 byl s odkazem na německé jméno Seitenberg znamenající v překladu „bok hory“, odsouhlasen současný název Stronie s přídomkem Śląskie. V roce 1967 se k této obci přičlenil Strachocin i východně položená osada Goszów. Nová aglomerace přijala brzy městská práva a s nimi i jméno Stronie Śląskie.
Město žilo nejen ze sklárny, ale také z těžby rud a nerostů. Těžil se zde uran, fluorit vápenatý a v poslední době i mramor. Po roce 2000 se město pomalu přeorientovávalo na rozvoj turistiky a lyžařského sportu.
Památky:
Zámeček
Z památek v obci najdeme zejména někdejší zámeček, původní letní sídlo Marianny Oranžské z počátku 19. století, které slouží jako Městský úřad.
Vila Elise
Pod Sowií Kopou se nachází také památka na sklářskou rodinu Losky. Vila Elise, ve které přebývali, byla postavena v roce 1900 a dostala jméno po dceři zakladatele sklárny. Dnes je zde restaurace a penzion.
Farní kostel
Na vyvýšeném místě uprostřed zástavby najdeme kostel Matky Boží Královny Polska a sv. Materna, což byl raný křesťanský biskup z přelomu 3. a 4. století působící v Porýní. Původní kostel pochází ze 14. století, během staletí však prošel mnoha přestavbami a dnešní podoba a vnitřní vybavení jsou převážně barokní. Přímo u severní stěny kostela se nachází cenný náhrobek zakladatele zdejších skláren Franze Loskyho a jeho manželky.
Ke kostelu patří ještě novogotický pohřební chrám Zmrtvýchvstání Páně. Původně se jednalo o evangelický kostel německých obyvatel obce, po roce 1980 byl vysvěcen na katolickou kapli. Dalším svatostánkem ve městě je pak kaple sv. Onufria poničená povodní.
Někdejší vesnici Goszow připomíná barokní kaple v horní části obce s pozoruhodně rustikální výzdobou interiéru.
Železniční stanice
Zajímavou technickou památkou je také budova zdejší železniční stanice, která slouží jako informační centrum. Je to ukázka tradiční hrázděné architektury ve městě, která v současné době ožívá také díky obnově železnice vedoucí sem z Kladska.
Medvědí jeskyně
V říjnu 1966 byla v lomu v nedalekém Kletně odkryta díra ve tvaru vodorovné štěrbiny. Tento otvor odhalil malou komoru zvanou Medvědí síň. Uzavřená v bahně vyčnívala řada kostí velkých savců. Většina z nich byly kosti jeskynního medvěda. Část této místnosti se dochovala dodnes a je vidět ve vchodu do jeskyně. Ke konci roku 1966 byly objeveny další chodby středního patra jeskyně, čímž délka jeskyně dosáhla již 200 m. Dnes je Medvědí jeskyně přístupná veřejnosti a patří mezi vůbec největší jeskyně v Sudetech.
Uranový důl v Kletně
Zpřístupněný někdejší uranový důl nedaleko jeskyně je kouzelným místem. Trasu provází barevné instalace místních minerálů jako fluorit, ametyst, malachit nebo baryt. Při návštěvě bludiště barevných chodeb se obeznámíte s 600 let historie hornictví v Kletně a díky speciální expozici se přesunete v čase a absolvujete prehistorickou cestu představující posledních 500 milionů let evoluce na pozadí geologické historie masívu Králického Sněžníku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
