Šubrtova kaplička u Zábřeha byla postavena díky snu majitele zdejšího pozemku

2. březen 2022

Poutní místa mají různou podobu. Někdy jsou to honosné katedrály, jindy menší kostely a někdy dokonce jen kapličky či sošky někde daleko od obydlených míst. Tak jako kaplička na břehu někdejšího tunklovského mlýnského náhonu mezi městem Zábřeh a Nemilí.

Kapli Sedmibolestné Panny Marie v Zábřehu nikdo neřekne jinak než Šubrtova kaplička. Malá kaple se sousoším Piety je k vidění například i z vlaku, při cestě ze Zábřehu do Prahy. Počíná svůj osud díky snu majitele zdejších pozemků Jana Šubrta.

Tomu se podle legendy kolem roku 1750 zdálo, že kolem jeho pole srocuje dav lidí a žádá jej, aby sem pověsil svatý obraz. Po procitnutí se rozhodl obrátit se na lidového malíře a ten vymaloval obrázek Bolestné Panny Marie na dřevě.

Kapli obklopuje malý parčík

Šubrt pověsil obraz do sloupu ze skácené olše. Obrázek po letech úplně vybledl, ale najednou se začaly barvy, prý samy od sebe, oživovat. A tak se zde začali zastavovat poutníci. Modlili se a prosili za uzdravení sebe i svých blízkých. Přímluvy prý často byly vyslyšeny. Podle dobových zápisů prý čtyři slepí nabyli zraku, šestnáct chromých odešlo od obrázku po svých. Tak se místo stávalo stále navštěvovanějším, přestože oficiální církevní místa byla k údajným zázrakům zdrženlivá.

V roce 1770 postavil Jan Šubrt na místě někdejšího sloupu dnešní kapli, ale milostný obraz byl v roce 1775 odvezen do zábřežského farního kostela. Do kapličky byla umístěna pouze jeho kopie, ale lidé přicházeli dále.

Vzácná zábřežská Madona z 15. století

Pravděpodobně sem byla přinesena odjinud, ale její původ je nejasný. Dokonce až do roku 1965, kdy byla přenesena do zábřežského muzea, si lidé mysleli, že se jedná o lidovou plastiku z doby vzniku kaple. Teprve až v rámci restaurování se přišlo na to, že se jedná o gotickou, velmi vzácnou sošku.

Až josefínské reformy poutě poněkud omezily, ale velká úcta zdejších obyvatel k Šubrtově kapličce přetrvávala až do 20. století. Lidé sem chodili děkovat například i po válečných letech za přestálé utrpení.

Socha Piety se dokončovala na třikrát

Tak se není co divit, že po roce 1945 vznikl plán na pořízení nové sochy Piety. Původně plánoval farář Stanislav Sedlák umístit do kapličky malou sošku, ale sochař Antonín Berka se rozhodl pro monumentálnější provedení.

Tak vznikl návrh na téměř pět metrů vysokou pískovcovou sochu z hořického pískovce, která měla být v roce 1949 postavena před kapli. Jenže to už se místním mocipánům nelíbilo, a tak socha zůstala mnoho let nedokončená.

V náhonu za kaplí hnízdí kachny

V roce 1967 se přece jen poměry v zemi uvolnily a socha se z úschovy zčásti nastěhovala k Šubrtově kapličce. Tak zde po léta byl k vidění mohutný podstavec s nápisem VEZMI KAŽDÝ SVŮJ KŘÍŽ. Na něm byla Panna Maria držící v náručí svého syna pod křížem s drapérií. Některé detaily soch ale nebyly dokončeny a po roce 1970 nehrozilo, že by se toho někdo ujal. A tak nedokončená socha čekala, až do roku 1994, kdy ji dokončil zábřežský kameník Leo Beneš a socha byla konečně vysvěcena.

Dnes je Šubrtova kaplička s malým parčíkem častým cílem výletů nejen věřících, ale i prostých výletníků, kteří se ze Zábřehu vydávají do kopců Zábřežské vrchoviny. Je to místo klidu a zastavení a působí jako ostrůvek v bláznivém světě plném shonu.

autor: kbz
Spustit audio