Šumperská nádražní budova nahradila v roce 1900 původní stanici. Její dvojnice stojí v Przemyśli
Nádraží bývalo zejména v první polovině 20. století brannou do města. Proto se u železniční trati budovaly mnohdy honosné budovy v historizujících stylech, které měly poukázat na bohatství města i jeho obyvatel. To platí i o nádraží v Šumperku, které však nabízí i několik zajímavých tajemství.
Když se podíváme do historie stavby železničních tratí, víme, že obyvatelé Šumperka a dalších obcí v okolí chtěli napojit své město na rakousko-uherskou železniční síť už krátce po dokončení trati z Prahy do Olomouce, která měla zastávku v nedalekém Zábřehu. Dokonce i v jakémsi traťovém průvodci byl vyobrazen kromě veduty města Zábřeha i pohled na Šumperk posazený v kotlině hor přímo ze zábřežského nádraží.
Potřebu železnice si uvědomovali i bratři Kleinové, stavitelé silnic a železnic, a také majitelé železáren v Rejhoticích a v Sobotíně. Pro odbyt výrobků svých podniků potřebovali dopravní spojení jako sůl.
Spokojeni s dopravou koňskými povozy do Zábřeha nebyli ani další podnikatelé, zejména majitelé textilek, velkostatkáři a majitelé lesů na Šumpersku. I proto byla v roce 1869 založena akciová společnost pro stavbu Zábřežsko-sobotínské dráhy. Otevření tratě pro veřejnou dopravu se uskutečnilo už 1. října 1871.
Fotografie z tohoto slavného dne se bohužel nedochovaly, nicméně víme, že v té době sice už v Šumperku nějaká nádražní budova stála, její podobu však neznáme. Po napojení Šumperka i na trasu Moravské pohraniční dráhy v roce 1873 se město stalo dopravním uzlem. V roce 1887 došlo navíc k napojení Moravské pohraniční dráhy na železnici vedoucí do Jeseníku a Glucholaz a jen o něco později se začalo s přípravou stavby odbočky sobotínské železnice do lázní Velké Losiny a dále až do Koutů nad Desnou.
Díky napojení na lázeňská místa mezi osobami procházející zdejší nádražní budovou bývaly i velmi významné osobnosti. A tak se objevily první úvahy o přestavbě původní nádražní budovy do honosnější podoby.
Paradoxem je, že o podobě toho původního nádraží toho víme jen velmi málo. Popis hovoří o budově postavené v technickém stylu. Na žádné pohlednici či vedutě však staré nádraží patrně vyobrazeno není.
Projektantem nové budovy nádraží byl pravděpodobně architekt oddělení pozemních staveb vídeňského ministerstva železnic Karl Immer, a to i přesto, že stavba byla původně připisována jinému vídeňskému architektu Theophilu von Hansenovi. Budova se začala stavět v roce 1898 a dokončena byla v roce 1900. Pro výstavbu zvolil stavitel novobarokní honosný styl, který odpovídal významu města.
Jenže, jak se ukázalo až mnohem později, i když se to možná v době stavby vědělo, Karl Immer tak trošku opisoval sám od sebe. Už v roce 1895 totiž postavil nádraží v dnešní polské Przemyśli. A to šumperské jakoby mu z oka vypadlo. Pravděpodobně tak projekt zrecykloval.
Šumperské nádraží poté zažilo ledacos. Právě odsud odjížděli vojáci do první světové války (paradoxně často právě do haličské Przemyśli). Tudy odjížděli i do druhé světové války a pak ze zdejšího nádraží odjížděly desetitisíce obyvatel kraje pod horami do nuceného exilu po jejím skončení.
Nádražní budovou za dobu její existence prošly miliony cestujících. Málokdo zvedl v její dvoraně hlavu, aby se pokochal krásnou výzdobou.
Nádraží chátralo a velké opravy se dočkalo až více než po sto letech v roce 2007. V roce 2021 pak byla dokončena přestavba nedalekého autobusového terminálu, která zasáhla také do okolí nádraží. Tato pozoruhodná památka se tak opět stala důstojnou bránou do města pod horami.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
S hereckými hvězdami poznejte tajemství textu starého dva tisíce let
Ondřej Kepka, režisér a moderátor
O věrné lásce statečného Chairea a sličné Kallirhoy
Román byl napsán pravděpodobně už v prvním století našeho letopočtu a možná dokonce i dříve. Jde o první dochovaný milostný a zároveň i dobrodružný román nejenom antického, ale vůbec evropského písemnictví.
