Svítit lidem na cestu a dělat hezčí svět. A také rozvíjet laskavost, to jsou tři velká přání, která se snaží naplňovat Helena Morávková

Za potřebou pomáhat druhým lidem většinou stojí silný lidský příběh. A právě tak tomu je i v případě Nadace Heleny Morávkové. Zásadní myšlenka o zacílení pomoci přišla při společných debatách s těžce nemocnou kamarádkou Blankou, která se sama starala o fyzicky i mentálně postiženého syna Matyáše a velmi statečně, s pokorou a láskou nesla nelehký úděl její i podobně postižených rodin. Tato inspirativní žena bohužel svůj boj s osudem prohrála a zanechala po sobě dva syny. Stala se ale velkou inspirací v tom, jak cíleně pomáhat.

Když se ohlédne k začátkům nadace, říká o sobě Helena Morávková: „Byla jsem nadační pankáč – nevěděla jsem zpočátku, co mám dělat.“  Co to vlastně obnáší řídit Nadaci tak, aby byla funkční a pomáhala a navíc bez jakékoliv podpory státu, nebo kraje? Jaké příběhy pomoci už Nadace Heleny Morávkové zaznamenala? Mají v dnešní době lidé vůbec zájem pomáhat a jak důležitou pomocí může být také to, že druhým dáme svůj čas a laskavost?  Jak se v průběhu času proměňují vztahy v životě v souvislosti s tím, co děláme a jakým směrem se posunujeme? A jak se v čase proměnila i samotná Helena Morávková? Poslechněte si rozhovor.