Syn v bezvědomí? Horor, který nikomu nepřeji vidět, říká otec Ondřeje Banka

Lékaři ho v cílovém prostoru několik desítek minut ošetřovali. Do nemocnice ho odvezli na kanadských saních. Jeho působení na mistrovství světa pozorně sledují i jeho rodiče. Oslovili jsme jeho otce Ivana Banka.

Zora Ježková, moderátorka: „Vy jste v tuhle chvíli zrovna tam, kde Ondra začínal, kdepak to je, co? Prozraďte.“

Ivan Bank: „Jsem v lyžařském areálu Panorama Štědrákova Lhota Ruda nad Moravou. Lyžují tady nějaké lyžařské kurzy a já prožívám hodně špatný den teda dneska no.“

Zora Ježková: „Hodně špatný den především předpokládám tedy s ohledem na Ondrův zdravotní stav. Jak to celé vnímáte? Co jste říkal té jízdě, která skončila pádem? Měl Ondra šanci na medaili? Jak to vnímáte celé vy?“

Ivan Bank: „No jízda byla super, že jo. To jsem vlastně mu držel palce od vrchu, že jo. Jel naprosto perfektně, žádný chyby, až na poslední mezičas, kde byl vlastně třetí, což už bylo do cíle kousek. Bohužel tam se mu nějak zařízla lyže, vypnulo vázání no a pak začal horor, který nikomu nepřeju vidět. Syna, jak je v bezvědomí, kde k němu nikdo nejde, a prostě čekají nějakých pět minut a on tam leží a prostě u něj nikdo nebyl. To by se tady na horské službě nestalo.“

Zora Ježková: „Já jsem slyšela, že tam pořadatelská služba musí počkat nějaké snad tři minuty, než může někoho pustit na trať. Proč se to vlastně stalo?“

Ivan Bank: „To samozřejmě asi je pravda, ale nepochopím, že náš lékař výpravy, který byl na trati, tam byl pak první. To znamená, on tam musel sjet a byl u něj první. A další zdravotní služba, která byla někde v cíli, přišla až hodně pozdě. On měl gumu od brýlí přes pusu a přes nos, takže zřejmě se mu i špatně dýchalo, a prostě tam ležel deset minut v bezvědomí. Bez nějakého ošetření, to je šílený prostě.“

Zora Ježková: „Jak se Ondra cítí teď? Jste s ním ve spojení? Kdy jste s ním naposledy hovořil? Jak to vypadá s jeho zraněním? Jak mu je?“

Ivan Bank: „Volal jsem mu ve dvě hodiny v noci, takže tam bylo nějak šest hodin odpoledne, a tak nějak komunikoval se mnou, samozřejmě byl z toho otřesený. Má zlomenou nártní kůstku, a nějakou diskorzi kotníku. A v podstatě ten otřes mozku byl v pohodě, že jo, no ty cétéčka byly v naprostém pořádku. Takže to su rád, no.“

Zora Ježková: „No určitě. No já jsem zase, abych to trochu zlehčila tu vážnou situaci, která nás všechny moc mrzí. Zaslechla jsem už i takové zprávy, že Ondra prý konstatoval: ,,No, začíná mě nějak škrábat v krku, to mi asi něco možná, něco na mě možná leze, něco mi možná je", takže dokonce, že snad už si z toho trošku i dělá legraci.“

Ivan Bank: „Ale i tak ho tam nechali ležet v cíli. Vlastně ho rozřízli a byl v kombinéze a rozepnutej, vlastně nahej ležel na sněhu strašně dlouho, než ho zase dali na nějakou podložku. A pak ho odvezli vlastně sanitkou. Kde byly ty vrtulníky, který říkali, že tam dva jsou připraveny? To je další věc. Nevím, to prostě z pozice mý nebo manželky, ta prostě celou dobu brečela a já jsem seděl opařený, nevěděl jsem, co vlastně mám dělat, jak mu pomoct, tisíce kilometrů daleko a kluk vám tam leží v cíli vlastně v bezvědomí.“

Zora Ježková: „Tak naštěstí, zdá se, že to všechno dobře dopadlo, budeme moc držet palce. Co teď, co dál? Bude se Ondra vracet domů? Nebo jaké jsou teď ty další kroky?“

Ivan Bank: „Další plány moje jsou to, že půjdu na první lyžařský závody žákovský a řeknu rodičům, ať dělají nějakej jinej sport. Protože to, jak to vidím, jak po těch horách jezdím a všichni chcou lyžovat a všichni chcou závodit a být ve Světovým poháru, no prostě jsou daleko bezpečnější sporty.“

Zora Ježková: „A co se týče Ondry?“

Ivan Bank: „Ondra je prostě …snad to bude dobrý.“

Zora Ježková: „On to zvládne.“

Ivan Bank: „Může závodit dál.“

Zora Ježková: „Kdy ho přivítáte doma? Kdy se budete vracet?“

Ivan Bank: „Po skypu jsme mluvili o tom, že by měl přiletět za dva dny. To se mi zase nelíbí, ať tam ještě chvíli je, protože i ta přeprava tím letadlem je docela komplikovaná po tom otřesu mozku.“

Zora Ježková: „Jasně, určitě, takže budeme samozřejmě moc držet Ondrovi palce a budeme pochopitelně hlavně myslet na to, ať to dobře dopadne všechno, ať se Ondra dá brzy dohromady. Ještě nám, pane Banku, teď prozraďte, vy jste říkal, že jste právě teď v Rudě nad Moravou, tam kde Ondra začínal v areálu ve Štedrákově Lhotě v areálu Panorama, tak prozraďte, jak to tam vypadá se sněhem. Děti mají teď v Olomouckém kraji ty prázdniny jarní, lyžuje se, jak to vypadá?“

Ivan Bank: „Lyžuje se, sněhu je dost, protože teď tady momentálně hustě sněží. Podmínky jsou úplně mimořádný, takže přijeďte si zalyžovat, podívat se, kde Ondra začínal. Ale raději bych tady oslavoval jeho medaili nebo prostě něco, tak jak loni po olympiádě v Soči, než teda takovéto hovory. Tady každý, kdo lyžuje dneska, se mě na něho ptá a pořád se mi to vrací. Je to prostě něco hroznýho. To nikomu nepřeju.“

Zora Ježková: „Na druhé straně je vidět, že Ondru máme všichni rádi a moc držíme palce, ať to dobře dopadne.“

Ivan Bank: „Děkuju a držte pěsti, ať to všechno dopadne dobře. Děkuju.“