Tanec je pro mě přirozeností, říká choreografka a tanečnice o jedné noze Markéta Stránská

Markéta Stránská|foto: Vojtěch Brtnický

„Já jsem tehdy byla na vysoké škole, uprostřed magisterských studií fyzioterapie v Olomouci. Byla jsem v rozkvětu, byla jsem mladá, byla jsem hrající loutkové amatérské divadlo, byla jsem tančící, byla jsem studující. Přišlo to opravdu nečekaně,“ vzpomíná na období, kdy ji vážná nemoc postihla.

Amputace pro ni byla nevyhnutelná a zachránila jí život. I to považuje za jeden z momentů, který jí usnadnil přijetí nové situace, ve které se ocitla. Podle jejích slov to ale byla letitá adaptace.

„Ač mám poslední roky pocit, i vzhledem k jiným životním situacím, které mě hodně posunuly a posílily, že už to mám hodně přijaté, tak stále se občas objeví něco, co mě překvapí. Mám pocit, že je to celoživotní proces,“ říká.

Po amputaci netančila devět let. V roce 2013 objevila lekce současného tance pro lidi s jakoukoliv fyzickou dispozicí. Tam potkala tanečnice a choreografky Terezu Ondrovou a Veroniku Knytlovou. Ty ji o dva roky později, s choreografem Jarem Viňarským, přizvali k práci na inscenaci Chybění. To byl pro ni první vstup na jeviště. O tři roky později se rozhodla začít pracovat na svém sólovém tanečním debutu LeŤ.

 „Co pro mě bylo a je nové, je ta vnitřní práce. Vnitřní nakládání s tělem, s impulsy k pohybu. To, že pohyb a potřeba vyjádření se rodí uvnitř v těle a možná ještě někde mezi myslí a tělem, v takovém zvláštním a jedinečném prostoru,“ říká o tom, jak vnímá současný tanec.

V pražském Studiu Alta můžete aktuálně vidět duet Markéty Stránské a francouzského tanečníka a choreografa Jeana Gaudina s názvem …Or to Be.