Tatenice možná byla vesnicí loupežníků, později patřila k nejbohatším v kraji
Tatenice dnes leží v Pardubickém kraji, ještě do roku 1960 to však byla obec, která byla součástí Moravy a dokonce kdysi tvořila jakousi hranici Moravy a Čech.
Počátky existence obce jsou spojovány ve 13. století s klášterem Koruna Mariina u Krasíkova, nicméně kronikář obce uvádí, že již v 11. století byla vesnice majetkem kláštera Hradisko u Olomouce.
Přijmeme-li za první zmínku o obci tu, která pochází z roku 1278, musím zároveň dodat, že klášteru tehdy patřila jen půlka vesnice, druhá pak byla v držení pánů nedalekého hradu Hoštejna. Později byla v listinách dokonce rozlišována Malá Tatenice, tedy oblast jižně od zámku, který byl v té době klášterním dvorcem a Velká Tatenice se dvorem a tvrzí, která tvořila samostatný statek.
Nejstarší historii obce kronikář navíc popisuje jako hornickou, kdy se zde mělo dolovat a dokonce i zpracovávat zlato, křemen pro sklárny a železo pro hamry na řece Moravské Sázavě. Šachty prý byly okolo kopce Bergstube na levém břehu potoka Tateničky.
Navíc měla přes obec vést obchodní cesta z Moravy do Čech. Mimochodem jedno z vysvětlení jména obce mluví o staročeském slově Tatb, což znamenalo zloděj a dávalo se do souvislosti s okrádáním pocestných. Slušné je však poznamenat, že existovala i jiná vysvětlení pro nezvyklé jméno.
V počátcích existence obce se majitelé obou částí Tatenice střídali. Klášterní zboží bylo často pleněno a ušetřen nebyl ani světský podíl.
Od počátku existence obce máme zprávy o zdejším kostele i o rychtě. Po husitských válkách se obec postupně stala protestantskou. To platilo zejména za pánů z Boskovic, kteří byli jejich držiteli. Obec střídavě patřila k zábřežskému a střídavě k moravskotřebovskému panství.
Nejvýznamnějším držitelem vsi byl od roku 1600 moravskotřebovský pán Ladislav Velen ze Žerotína. Renesanční velmož nechal na místě někdejšího dvorce postavit renesanční, čtyřkřídlý lovecký zámeček se sgrafitovou omítkou a bohatou malířskou výzdobou. Ten sice při požáru o dvě křídla přišel, dodnes je ozdobou obce a sídlem obecního úřadu.
Po Bílé hoře se majitelem obce stali Lichtenštejnové, kteří Tatenici přičlenili k zábřežskému panství, kde zůstala až do roku 1848.
Samotná vesnice byla vesměs zemědělská. V minulosti ji často postihovaly průchody vojsk, od husitů, přes vojska třicetileté války, Francouze, Rusy, Prušáky a Rakušany v 18. a 19. století. Oběti měla Tatenice i na frontách I. a II. světové války.
Přesto se vesnice rozvíjela. Už v 15. století byla největší a nejbohatší vsí tehdejšího štíteckého panství. Původně to byla obec zčásti česká, ve II. polovině 16. století však už většina zdejších obyvatel měla německá jména.
Farnost byla po třicetileté válce sice načas obsazena katolickým knězem, ten však byl podle kronikáře pro nemravnosti vyhnán a pak byla spravována ze Starého Města u Moravské Třebové. V roce 1717 byla zdejší farnost obnovena. Kostel byl v 18. století už ve špatném stavu a tak se obec rozhodla pro stavbu nového chrámu. Ten byl dokončen v roce 1723. Najdeme v něm dodnes krásné fresky malíře Tadeáše Suppera z Moravské Třebové. Školu má obec už od roku 1640, nicméně stará školní budova byla postavena až v roce 1857.
Tatenice byla poměrně velkou obcí, když zde žilo na konci 19. století přes 1600 trvalých usedlíků. Po vysídlení po válce se vesnici nepodařilo dosídlit ale i tak má ves kolem 900 obyvatel. Je zde škola a veškerá další vybavenost a kromě kostela a zámku zde najdeme mnoho drobných památek. A také krásné okolí, které vyhledávají turisté i cyklisté.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
