Tereza Šimůnková: Limity asistované smrti v praxi
Mají mít nemocní trpící lidé, kterým ale nehrozí bezprostřední smrt, nárok na lékařsky asistované úmrtí? A co ti, kteří jsou fyzicky zdraví, ale trpí pouze duševní poruchou? Kanada pod vedením Justina Trudeaua věří, že ano.
Kanadský program lékařské pomoci při umírání, známý pod zkratkou MAID, vstoupil v platnost v červnu 2016 jako možnost pro těžce nemocné pacienty, jejichž smrt byla důvodně očekávaná a neodvratná.
Čtěte také
Jenže poté byl rozšířen také na ty nemocné, kteří sice trpí nesnesitelným, ale již ne fatálním zdravotním stavem. A příští rok se má otevřít také těm zájemcům, kteří jsou sice fyzicky zdraví, ale trpí jen duševní poruchou. Záměr by byl nevýslovně sporný, i kdyby stávající kanadská praxe fungovala řekněme solidně, hodnotově ukotveně, bez podezření o zneužívání; děje se však opak.
V každé zemi, která některou z forem eutanázie zavedla, strmě stoupá počet osob, které se pro ni rozhodnou. Ale v žádné neroste takovým tempem jako v Kanadě. Lékařsky asistovaná úmrtí v roce 2022 vyskočily meziročně o 30 procent a již přesáhly čtyři procenta všech úmrtí v zemi. Loni to bylo víc než 13 tisíc zemřelých.
Užitečný rétorický nástroj
Zatímco podle zastánců podporuje tělesnou autonomii, možnost volby a je výrazem soucitu, oponenti hovoří o tom, že se vymkly kontrole a nahrazují nejen paliativní péči, ale i sociální politiku.
Čtěte také
Jedněmi z nejhlasitějších kritiků jsou možná překvapivě organizace hendikepovaných – překvapivě ale jen na první pohled. Hovoří totiž o tom, že zranitelní jsou vystaveni finančnímu, sociálnímu a emocionálnímu tlaku, aby si vzali život. Jejich obavy nestojí na vodě. Ještě než rozšířená verze eutanazačního zákona vstoupila v platnost, vydal například úřad pro parlamentní rozpočet zprávu o předpokládaných úsporách nákladů na zdravotní péči.
Jistě, péče o chronicky nemocné je drahá. Kanada má jedny z nejnižších výdajů na sociální péči ze všech průmyslových zemí, paliativní péče je omezená a čekací doby na ošetření extrémní. V Kanadě navíc mohou zdravotníci – na rozdíl od jiných zemí – asistovanou sebevraždu aktivně navrhovat. A také to dělají.
Otázku, zda by o této možnosti eventuálně uvažovala, tak slyšela třeba hendikepovaná atletka a kanadská veteránka poté, co roky marně žádala o rampu na kolečkové křeslo ve svém domě. Pokud je prý tak zoufalá, stát jí může poskytnout lékařskou pomoc jiného druhu.
Čtěte také
Asistovanou sebevraždu vyložil na stůl také lékař na pohotovosti ve Vancouveru, kterého letos v létě vyhledala žena kvůli sebevražedným myšlenkám. Prý byl velmi přátelský, fatální návrh doprovodil informacemi o použitých léčivech a jejich působení a připojil také varování, že jiná pacientka v podobném stavu se nakonec utopila.
Do třetice (jen pro naše účely, případů je bohužel mnoho) v parlamentu vypovídal muž s neurodegenerativním onemocněním, jehož se sestry a specialista na lékařskou etiku v nemocnici pokusili v uvozovkách motivovat k asistované smrti tím, že mu vyhrožovali bankrotem za dodatečné náklady na léčbu.
Zoufalí lidé již žádali o ukončení života kvůli dluhům, bezvýchodné sociální či bytové situaci; lze se právem ptát, jakou autonomii a reálnou svobodu volby asi tak vnímali. Je zjevné, proč mnoho Kanaďanů říká: do tohoto bodu jsme se nikdy neměli dostat.
Teď má tedy být možnost asistované smrti zpřístupněna i duševně nemocným; kanadští psychiatři se přitom ještě ani neshodli na definicích nezvratnosti různých psychiatrických poruch. V zářijovém průzkumu 82 procent běžných Kanaďanů odmítá rozšíření programu MAID, aniž by se nejprve zlepšil přístup k péči o duševní zdraví.
Samostatný komentář by si zasloužil přístup Kanadské psychiatrické asociace, podle které je vyloučení duševně nemocných z přístupu k MAID diskriminační. Že místo ochrany těch snad vůbec nejzranitelnějších žádají odborní lékaři jejich urychlený přístup k asistované smrti, by bylo ještě před deseti lety jistě nemyslitelné.
Je ovšem v naprostém souladu s progresivistickou politikou Justina Trudeaua, která používá lidská práva jako užitečný rétorický nástroj aplikovatelný na jakoukoli politiku, kterou pokrokáři považují za žádoucí.
Autorka je publicistka
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
