Tikot aneb Lenka 13 až 33. Jedinečný časosběrný dokument, sledující jeden životní osud
Smrt maminky byl osudový moment, který zásadně ovlivnil Lenčin život. Následuje nevydařené soužití s dědečkem a pobyt v diagnostických a výchovných ústavech. Občas útěky. „Ta holka neskončí dobře“ odhadují mnozí z dospělých, kteří Lenku znají. Vyplní se jejich předpověď? Poslouchejte sběrný dokument „Tikot“, který dokumentaristka Bronislava Janečková natáčela dvě desetiletí.
Když jsem začala natáčet s Lenkou, vůbec jsem netušila, jak dlouho to bude trvat. Předpokládala jsem rok, dva, ale že půjde o dvacet let, bych neodhadla ani v nejodvážnějších představách. Ale nakonec to tak bylo. Trochu se štěstím a současně i proto, že jsme to obě chtěly. Vznikly desítky hodin zvukového záznamu. Osobně si myslím, že i pro Lenku byly moje otázky vítané, protože jí se obvykle nikdo na nic neptal. Navíc jsem nespadala do sféry lidí, kteří se ji snaží (občas za každou cenu) vychovávat, a tak mi řekla víc než těm, kteří o ní rozhodovali.
Byla jsem jen zvědavý posluchač jejích velkých i malých trápení při těžkém startu do života a ona potřebovala, aby jí někdo naslouchal. Ve třinácti jí totiž zemřela maminka a její otec o ni nikdy neprojevil zájem. Rodina se rozpadla a Lenka se po neúspěšném výchovném pokusu dědečka dostala do soukolí různých výchovných institucí. Prošla diagnostický, dětský a na čas i výchovný ústav. A kladla jsem si za tu dobu stejnou otázku jako Lenka, zda tyto ústavy mohou úspěšně vychovávat.
Potkala jsem ji v jejích čtrnácti letech. I když přišla ze sociálně slabší rodiny, byla jiná, než děti v ústavech bývají. Mimořádně inteligentní, citlivá a přemýšlivá. Takové děti to mívají v ústavech těžké, protože okolí vycítí tu „jinakost“, a to je často důvod k nevraživosti. Nešlo jen o to, že jako jediná z „děcáku“ studovala gymnázium, ale že projevovala větší náklonnost k dívkám než ke klukům. A tak jsme se setkávaly, povídaly a natáčely. Kromě let, kdy pro mne byla Lenka neznámo kde a kdy, jsem si říkala, že skončí jako narkomanka někde pod mostem. Ostatně tam pár dní tak také byla. Opakovaně mizela, utíkala, hledala náhradní zázemí ve snaze vyhnout se autoritativní ústavní výchově. Podle běžných statistik je u dětí z ústavů a bez fungujícího rodinného zázemí mnohem větší možnost, že to dopadne špatně. Ne, nebudu prozrazovat víc, poslechněte si to z vysílání.
Čtěte také
První dokument s názvem „Lenka“ byl na rozhlasové stanici Vltava odvysílán v roce 2011, po devíti dramatických letech Lenčina života. Pokračování vrcholí v roce 2022 dokumentem „Tikot“ aneb Lenka 13 až 33 – opět na Vltavě. Tentokrát se Lenka dívá na svoji minulost z pozice svých 33 let, a tak se v tomto příběhu pohybujeme v tikajícím čase do minulosti a zase zpět.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
