Tomáš Baťa uměl řídit podnik tak, aby šlapal jako hodinky, a uměl se postarat o své zaměstnance
„Neříkej mi, že to nejde – řekni mi, že to neumíš.“ To bylo heslo obuvnického krále Tomáše Bati. Neměl to v životě lehké. Když mu bylo deset let, zemřela mu matka, s otcem nevycházel.
S bratrem Antonínem a sestrou Annou se chtěli postavit na vlastní nohy, a tak si ve Zlíně založili malou obuvnickou firmičku. Vyráběli valašské houněné boty. Už po roce se ale podnik ocitl na pokraji bankrotu.
Jenže Baťa se nechtěl vzdát a všechno oddřel vlastníma rukama. Netrvalo dlouho a podnik byl bez dluhů. Protože kůže byla moc drahá, začal šít boty z plátna. O takzvané „baťovky“, plátěné boty s koženou podešví a elegantní koženou špičkou, byl obrovský zájem.
Časem se jeho obuvnický podnik rozšířil do celého světa. Po vzoru Ameriky, kam se vydal na zkušenou, dal ve Zlíně vystavět filmové ateliéry Kublov, malý český Hollywood, kde točil reklamy na své výrobky. Ateliéry se později staly kolébkou českého animovaného filmu.
Pan Baťa uměl nejen řídit podnik tak, aby šlapal jako hodinky, uměl se také o své zaměstnance postarat. A hlavně je uměl motivovat k pořádné práci. Úspěšný muž, starosta města Zlína, zahynul 12. července 1932 při leteckém neštěstí, když mířil z otrokovického letiště do Švýcarska otevřít novou pobočku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
