Tomáš Šebek: Přecházet na zelenou pražskou magistrálu může být dramatičtější, než vyrazit na misi do Afghánistánu

K práci pro Lékaře bez hranic se Tomáš Šebek dostal díky řadě náhod. V době, kdy působil jako lékař s již dobře rozjetou kariérou, začal uvažovat, že by měl dělat také něco s větším společenským přesahem. A práce u této humanitární organizace mu přišla velmi zajímavá. Jeho rozhodnutí zúčastnit se s Lékaři bez hranic zahraničních misí mu rodina a přátelé rozmlouvali. „Asi nebyl nikdo, kdo by mě přemlouval, abych vyrazil, bylo to spíše naopak. Nakonec ale i nejbližší rodina pochopila, jak to celé funguje, a potom už se o mě tolik nebáli. Když se totiž podíváte na statistiky, tak zjistíte, že přecházet na zelenou pražskou magistrálu může být mnohem dramatičtější, než vyrazit na misi do severního Afghánistánu.“

Na většinu misí jezdí Tomáš Šebek jako válečný chirurg a setkává se úrazy, které u nás naštěstí vůbec nevídáme. „U nás se setkáváme hlavně se sportovními úrazy, nebo na sebe Češi výjimečně vytáhnou nože. V místě, kde je skutečná válka, je to ale úplně jiné. Potkáváte se s něčím, s čím z domácích podmínek nemáte skoro žádnou zkušenost. Může vám to ale i něco dát. Třeba schopnost pracovat v profesní rovině s limitovanými možnostmi a zdroji nebo se lépe a rychleji rozhodovat.“

Děti do války nepatří

Jako člen zahraničních misí Lékařů bez hranic strávil Tomáš Šebek mnoho měsíců v místech postižených přírodními katastrofami nebo válkami, například na Haiti, v Afghánistánu, Jižním Súdánu nebo Jemenu, a za svoji práci obdržel i Cenu za statečnost od Lékařského odborového klubu. Musel si zvyknout na mnohé, ale na některé věci se podle něj zvyknout nedá. „Nejtěžší je, že tam umírají nevinní lidé, to je úplně nejkomplikovanější a na to si nikdy vlastně nezvyknete. Podtitulem mých knížek proto je, že děti do války nepatří. Většina mých příběhů se totiž váže k dětským pacientům, kteří těmito konflikty strašně trpí. Já jsem jenom chtěl, byť možná někdy humorně nebo s částečnou nadsázkou, tyto příběhy přenést k nám, abychom si uvědomili, jak se tu vlastně máme dobře.“

Knih se svými zážitky už Tomáš Šebek vydal několik, jsou to Nebe nad Jemenem, Africká zima, Mise Afghánistán a Mise Haiti: 5 měsíců s Lékaři bez hranic. Všechny se setkaly s velkým čtenářským úspěchem, i když se jejich autor za spisovatele nepovažuje. „Nejsem spisovatel, jsem jenom zapisovatel. Myslím, že mé reportáže jsou zajímavé tím, že přicházejí z jiného světa, o kterém nemáme ponětí, nebo se do něj někdy ani podívat nechceme. Proto, abych čtenáře přinutil se tam podívat, nepíšu s patosem. Jsou to většinou hořkosladké a někdy i humorné příběhy,“ svěřuje se Tomáš Šebek.

Na zahraničních misích je u lékařů za nejnáročnější považována právě práce chirurgů. A pokud vás zajímá, co Tomáši Šebkovi pomáhá celodenní a často i noční nasazení na misích zvládat, poslechněte si záznam pořadu.