Tomáš Zima: Vzdělávání má být robustní. Dobrý základ v co možná nejvíce oborech usnadní přijímání informací

„Vzdělávání má být robustní, aby lidé co nejlépe pochopili základní pojmy a vztahy mezi nimi v různých oborech. V řadě škol se ale dneska už třeba neučí zeměpis, omezují se předměty, které jsou těžké, končí domácí úkoly, které vedly žáky k zodpovědnosti a disciplíně,“ říká v pořadu Jak to vidí... lékař a biochemik Tomáš Zima.

Nikdo ale podle něj neví, co bude v budoucnu. „Za dob našich studií v 80. letech také nebyly počítače a teď je běžně všichni používáme. Co my víme, co bude s umělou inteligencí a dalšími přístupy za 30 let? Studenty bychom proto měli připravit hlavně na to, aby se uměli orientovat v informacích, aby uměli přijímat nové znalosti a aby byli flexibilní. A k tomu je základ v co možná nejvíce oborech klíčový,“ dodává.

Zaměřeno na praxi

Resort školství současně chystá i novelu vysokoškolského zákona, která by měla vytvořit lepší podmínky pro profesně zaměřené obory i z hlediska akreditací a personálních požadavků. Kratší cykly bakalářského studia, trvající rok či dva, by byly oproti klasickému studiu zaměřené spíše na praxi a více by se do jejich podoby mohly zapojit firmy.

Čtěte také

iROZHLAS

Děti zbytečně chodí na nematuritní obory, i když mají na víc, říká sociolog Prokop

„Myšlenka, aby se lidé více orientovali na praxi, je podle mě trošku v rozporu s tím, že mají mít všeobecné vzdělání. Bakalářský obor jeden rok je nesmysl. Vyloučily bychom se tím úplně z boloňského procesu, z evropských struktur. Nazvěme to tedy raději kurzem celoživotního vzdělávání a vychovejme si během roku takto orientovaného člověka, který ale bude mít do budoucna mnohem horší uplatnitelnost na trhu práce,“ oponuje Zima.

Podle něj tkví problém také v tom, že je velmi těžké definovat, co je čistě profesní obor. „Je profesní obor lékař? Často se říká, že je to akademický obor, protože je tam i výzkum. Pokud tam vložíme kategorii, která bude na půli cesty, akademický obor s profesním zaměřením, tak se tam zase najdou skoro všichni. Proto je důležité, aby společnosti u některých oborů deklarovaly, co vlastně potřebují, ale musíme se oprostit od toho, že nelze vzdělávat lidi jenom třeba pro ČEZ.“

Mozek v krabičce

Na začátku veškerého vzdělávání 21. století musí být podle Zimy široký přehled. „Řada lidí bude málo trénovat mozek. Vidíme to už teď. Mnoho z nás necítí potřebu získávat znalosti do mozku, protože máme mozek v krabičce v ruce. Informace jsou už teď dostupné během vteřiny kdekoli a kdykoli.“

Změní se i školské prostředí. „Velké přednášky, na které jsme byli zvyklí, se zřejmě přesunou do virtuálního prostoru. Věřím ale, že interakce člověk–člověk, tedy vyučující a žák, zůstane. Vzdělávání je totiž také o předávání lidských zkušeností, mnohdy vyučující bývají vzorem pro své studenty. A pak jsou tu samozřejmě některé dovednosti, které si musíme osahat rukama, ať už jsou to technické věci nebo vyšetřování pacienta...,“ uzavírá Tomáš Zima.