Tomio Okamura: Koktání je v hlavě. Já jsem se ho zbavoval horko těžko

O tom, kde by Tomio Okamura chtěl žít, pokud by dostal na výběr jenom jednu zemi na světě, nemusí moc přemýšlet. „Tak to je úplně jasné, že by to byla Česká republika, konkrétně Morava, protože já jsem po mamince, babičce a dědečkovi napůl Moravák. V Japonsku jsem žil jenom devět let a do školy jsem tam chodil velice krátkou dobu. Celé své vzdělání jsem absolvoval v České republice. Mluvím sice plynně japonsky, ale není to na úrovni, abych rozuměl všem zprávám nebo mohl číst ekonomické noviny. To znamená, že i z tohoto pohledu v České republice rozumím úplně všemu.“

V dětském domově pochopil, že se musí postarat sám o sebe

Část svého života strávil Tomio Okamura v dětském domově. Zažil tam nelehké chvíle, byl vystaven i šikaně, ale nikomu to nevyčítá. „Za zlé to nikomu nemám, tenkrát to byla složitá životní situace. Maminka v Japonsku velmi vážně onemocněla, tedy psychicky, a protože, když onemocníte psychicky, musíte se samozřejmě léčit v zemi, kde rozumíte dobře jazyku. Maminka s tatínkem mluvili vždycky anglicky, takže v Japonsku by to nebylo optimální. Musela se proto vrátit do tehdejšího Československa a vzala nás tři děti s sebou, protože tatínek musel pracovat. Ale navštěvoval nás tady a posílal peníze.“

O nejstaršího bratra Tomia Okamury se zvládla postarat babička, ale on s mladším bratrem skončili v dětském domově. Bylo mu tenkrát šest let, prožil tam těžké chvíle, ale přesto tuto životní zkušenost považuje za klíčovou pro celý svůj život. „Pochopil jsem už v těch šesti letech, kdy jsem se ocitl v domově, že jsem sám, že se musím postarat sám o sebe a že nemám spoléhat na druhé. Byla to strašně dobrá zkušenost, na kterou mnoho lidí nepřijde za celý život. Tedy to, že nemá smysl se vymlouvat na okolí, nemá smysl se vymlouvat, že za to někdo může. Z této zkušenosti čerpám dodnes.“

Kvůli koktání měl i problémy při seznamování s děvčaty

V dětském domově zažil Tomio Okamura i šikanu, začal kvůli tomu dokonce koktat. „Já jsem se toho koktání zbavoval horko těžko. V dětství jsem absolvoval různé logopedické pobyty. Na střední škole jsem kvůli němu měl problémy se seznamovat s holkama, ale postupně jsem se toho začal zbavovat přirozeně.“ Nakonec se mu to povedlo a dnes by na jeho řeči nikdo nepoznal, že takovými problémy trpěl. Co mu pomohlo nejvíce? „Tvrdím, že koktání je jenom v hlavě. Když jsem kolem 22 let začal celkem úspěšně podnikat, tak za mnou ve velkém chodili zástupci českých firem, že chtějí také oslovit japonské turisty a bylo jim úplně jedno, jestli koktám, nebo nekoktám.“

Postupně se zvedající sebevědomí mu pomohlo zdravotní problém zvládnout a dnes Tomio Okamura radí podobně postiženým lidem. „Najděte si něco, v čem můžete být úspěšní a nemusí to být jenom práce. Třeba lepte letadýlka. I koníček vám postupně zvýší sebevědomí, když v něm budete dobří.“

Vaření jako hobby

Sebevědomí si Tomio Okamura už sice zvedat nemusí, ale velkého koníčka má. Je to vaření. „Já rád vařím, vařím si doma každý den. Pro mě je to velké hobby a odpočinu si při něm. Vrátím se domů třeba v 11 hodin večer a ještě začnu vařit. Přes den jím hlavně české hotovky, ty mám strašně rád.“

Večer se v něm ale probouzí japonská polovina, takže si často připravuje japonská jídla. Japonská kuchyně je podle něj zajímavá a nekonečná. „Tady asi nejvíce rezonuje suši, protože je, hlavně kvůli syrovým rybám, nejzvláštnější. V Japonsku je to jedno z nejobyčejnějších jídel, tady je to luxus,“ vysvětluje s úsměvem Tomio Okamura.

Zajímá vás, co znamená v češtině slovo suši? Víte, proč mají některé čínské restaurace u nás dva druhy jídelní lístků? Cestuje Tomio Okamura rád po světě a má nějaké slabé místo? To vše uslyšíte v záznamu celého pořadu.