Toulky krajem zvou na příběh silnice přes Červenohorské sedlo

30. listopad 2013

Silnice přes Červenohorské sedlo je hlavním silničním spojením Jesenicka s vnitrozemím. V zimě bývá postrachem řidičů, kteří patrně netuší, že před 150 lety, kdy se stavěla, byla mnohem užší, prudší a jezdilo se na ní vozy bez brzd. Do doby její stavby a rekonstrukcí se vydají v Toulkách krajem Českého rozhlasu Olomouc Mirek Kobza spolu s někdejším šéfem šumperské Správy a údržby silnic – Romanem Bednářem.

Sníženina horského sedla mezi Červenou horou a Velkým Klínovcem přitahovala poutníky ze severu na jih a opačným směrem už před mnoha lety. Nálezy srpů a sekyrek z Loučné nad Desnou potvrzují, že tudy procházeli poutníci už v době bronzové. Také proslulost poutního místa, Vřesová studánka, která narůstala na počátku 19. století, vedla do hor stále více poutníků.

Původní cesta byla ale pouhou pěšinou, která byla schůdná pro pěší a maximálně jezdce na koni. Navíc byla tato trasa mnohem méně frekventovaná ve srovnání s o 250 metrů nižším Ramzovským sedlem, které bylo přístupnější a schůdnější.

Podnikatelé se hor nebáli – vzhůru do jednoho kilometru!

Silnice, která dnes vede přes Červenohorské sedlo, je nejvýše položenou silnicí I. třídy v Česku. V nejvyšším bodě překonává nadmořskou výšku 1011 metrů. Je z podivem, že v době, kdy se začal na Šumpersku a Jesenicku rozvíjet průmysl, rozhodli se podnikatelé a také samosprávy obcí pod horami, vybudovat dopravní spojnici sjízdnou pro vozy právě tudy. Důvod byl prostý, zejména podnikatelská rodina Kleinů měla své výrobní podniky situovány do oblasti Loučné nad Desnou a Sobotína a objezd přes Ramzovou by byl příliš dlouhý.

Vrcholová kota silnice ve vysce 1011 metru v zimě

Na počátku 40. let 19. století se tedy začala stavět první dopravní spojnice. Cesta byla vybudována pouze pro potřeby formanských vozů. Její šířka byla pouhé tři metry a postavena byla za dva roky v letech 1844 – 1846. Cesta byla opravdu krkolomná. Spád silničky dosahoval místy téměř 20 procent. Formanské vozy musely využívat k překonání sedla přípřeže. Tu poskytovali dole v Loučné v dodnes zachované přepřahací stanici. Sedm let po dokončení silnice nechali Kleinové v roce 1853 vystavět na Červenohorském sedle první dřevěný zájezdní hostinec. V téže době už stál poblíž i cestářský domek.

Silnička, brzy zastarala. Na počátku sedmdesátých let 19. století byla vyprojektována nová trasa silnice a stará byla opuštěna. Dnes slouží pouze turistům a vede po ní žlutá turistická značka z Koutů na Červenohorské sedlo.

Nová silnice přetrvala dodnes

Čuba, kterou se brzdily vozy při sjezdu ze sedla

Stavba nové silnice byla zahájena v roce 1874. ve stejném roce byl na sedle obnoven i vyhořelý hostinec. Původní příkrou trasu nahradila pozvolnější cesta plná zatáček a úvratí. O prozíravosti tehdejších stavbařů svědčí, že stejnou trasou, byť s jistými dílčími úpravami, se jezdí prakticky dodnes. Celý nový úsek silnice přes hory měří něco přes 17 kilometrů. Byl postaven se šířkou cesty metrů, která umožňovala míjení vozů. Povrch byl i zde štěrkový.

Stejně jako na staré cestě, i sem se vydávaly koňské potahy, které mnohdy neměly brzdy. Proto formani při sjezdu často zablokovali jedno nebo dvě kola, aby tato ubrzdila naložený vůz. Tím ale docházelo k poškozování silnice. I proto se už od doby panování Marie Terezie používala k brzdění vozu tzv. „čuba“. Byla to vlastně železná lyžina, která se připevnila na kolo a po ní zablokované kolo vozu klouzalo z kopce.

„Čuba“ je k vidění v expozici Muzea silnic ve Vikýřovicích u Šumperka. Zde je také ke spatření pamětní deska Václavu Knorrovi - stavbyvedoucímu této silnice, která byla dokončena v roce 1876. Pamětní desku mu dal ulít Moravskoslezský sudetský horský spolek, který tak v roce 1911 ocenil jeho zásluhy o zpřístupnění hor. Paradoxem zůstává, že sám Knorr po sporech se silničním výborem kvůli překročení nákladů spáchal sebevraždu. Kopie pamětní desky je dodnes k vidění ve zdi na autobusové zastávce přímo na sedle.

Pamětní tabule staviteli silnice

Tunel se nekoná, bude se opravovat

Nástup automobilové dopravy vedl k rekonstrukci silnice v šedesátých letech. Od té doby má cesta zpevněný povrch. V devadesátých letech se objevila myšlenka minout cestu přes sedlo tunelem, ale ani tento projekt nebyl realizován. V minulých dnech se objevila petice za jeho opětovné zařazení do plánů výstavby. V roce 2006 však přistoupili silničáři k rekonstrukci jesenické části silnice. Oprava trvala tři roky a rozšířená silnice je dnes bezpečnější i průjezdnější. V příštím roce oprava čeká i šumperskou stranu cesty. Má trvat dva roky a pak by měla být cesta opravdu velkorysou spojnicí severu a jihu kraje.

autor: kbz
Spustit audio