Toužím po tom bejt línej, ale jsem postižený workoholismem, říká Jiří Suchý

20. červen 2017
Tandem

Muž mnoha talentů, který s Jiřím Šlitrem založil divadlo Semafor, nemá rád slovo legenda. Přesto se v souvislosti s Jiřím Suchým tento přídomek často skloňuje. Co stojí za jeho neutuchající pracovitostí? A jak se dívá zpětně na svoji tvorbu?

Divadelník, hudebník, skladatel, spisovatel, filmař, výtvarník, režisér a řadu dalších povolání zkombinoval za svoji kariéru Jiří Suchy. Ačkoliv v říjnu loňského roku oslavil 85 let, na jeho elánu a činorodosti se věk nepodepisuje. Každý rok ostatně zpracovává pro divadlo Semafor tři nové hry.

„Musíme uvést tři premiéry ročně. Jsem schopen napsat dvě hry nové a třetí si ulehčuju, že vezmu nějakou starou a tu předělám. Někdy ji předělám důkladně, že je ze 70 % jiná. Většinou, když vezmu starou hru, tak jsem s ní najednou nespokojenej. Říkám si, že to už bych dneska udělal jinak. A tak to dneska udělám jinak.“

Jiří Suchý pro hodně her stále skládá muziku, dělá scénografii a zvládá řadu dalších aktivit. Jak ale sám potvrzuje, svou pílí se nechlubí, ale naopak ji občas považuje za osudovou záležitost.

„Dokonce toužím po tom bejt línej, ale jsem postižený workoholismem. Což je do jisté míry taková choroba. A není to vždycky příjemný. Chtěl bych si kolikrát odpočinout. Pamatuju si, že když jsme poprvé se svou manželkou, to už je asi 160 let, jeli k moři, tak jsem si říkal, jak si lehnu, občas si zaplavu, budu ležet na pláži, hledět na mráčky a bude to krásné. Když jsem to absolvoval druhý den, tak jsem najednou zpozoroval, že jsem nervózní a nevrlej. A já jsem spíš pohodovej člověk, nemám rád nějaký napnelismy mezi lidma. Byl jsem nevrlej, pořád, že mi něco schází. Pak jsem si koupil sešit, napsal jsem na tý pláži kus Kytice, kterou jsme později hráli. A to byla moje příjemná dovolená.“

Proč Jiří Suchá rád vzpomíná na Jane Fondovou? A jaká hudba ho vždy potěší? Poslechněte si celý rozhovor!
Jiří Suchý, Jan Rosák
autoři: Martin Čuřík , Jan Rosák
Spustit audio