Trať ze Zábřeha do Sobotína byla postavena už před 150 lety
Železnice vedoucí ze Zábřeha do Sobotína přivedla pod Jeseníky poprvé možnost rychlé a poměrně levné přepravy osob i nákladu. Ne náhodu za její výstavbou stáli jedni z největších stavitelů železnic v tehdejší monarchii, bratři Kleinové.
První vlak na sever od Olomouce dorazil v roce 1845, nádraží v Zábřeze se tak stalo důležitým uzlem pro průmysl celé oblasti pod Jeseníky. To si uvědomovali i bratři Kleinové, stavitelé silnic a železnic, a také majitelé železáren v Rejhoticích a v Sobotíně. Pro odbyt výrobků svých podniků potřebovali dopravní spojení jako sůl. I proto záhy vystavěli na zábřežském nádraží vlastní objekt dodnes nazývaný Kleinovo skladiště.
Z železáren a strojíren však náklad do Zábřeha stále putoval za pomoci formanských vozů. To se Kleinům nelíbilo a spokojeni s tím nebyli ani další podnikatelé, zejména majitelé textilek či velkostatkáři a majitelé lesů na Šumpersku. I proto byla v roce 1869 založena akciová společnost pro stavbu Zábřežsko-sobotínské dráhy.
Jejími podílníky byl výkvět podnikatelů z celé oblasti, kteří měli svůj vliv i ve Vídni, a tak ještě téhož roku byla rakouským ministerstvem obchodu vystavena koncese pro stavbu a provoz železnice normálního rozchodu s parostrojním provozem. Na jaře roku 1870 byly zahájeny práce na stavbě, kterou si vzala za své společnost firma bratří Kleinů. Celková délka trati je 22,2 kilometrů a i když se zdá, že vede poměrně nenáročným terénem, není to tak docela pravda.
Trať překonává čtyři větší řeky, Moravskou Sázavu hned u zábřežského nádraží, Moravu u Postřelmova, Desnou za Šumperkem a Mertu v Petrově. Za 15 měsíců od zahájení stavby však bylo postaveno. Slavnostní otevření tratě pro veřejnou dopravu se uskutečnilo dne 1. října 1871.
Zpočátku jezdily po trati dva páry vlaků denně. Jednalo se o vlaky smíšené, tedy s osobní i nákladní přepravou. Úspešnost trati inspirovala podnikatele z údolí Desné k založení další akciové společnosti pro výstavbu odbočky vedoucí z Petrova do Koutů nad Desnou. Stavba byla zahájena v roce 1903 a v listopadu následujícího roku začala na trati pravidelná železniční přeprava.
Z doby stavby dráhy se zachovala úsměvná příhoda, podle níž prý vlak musel pro chybu stavitelů ve Velkých Losinách projíždět stodolou místního sedláka, při čemž prý vždy musel sklopit komín. Pravda je ovšem jiná. Trasování probíhalo poměrně dlouho a než se začalo stavět, jistý sedlák si na už vyměřené trase na svém pozemku skutečně postavil stodolu, a tak se vedení trati muselo lehce pozměnit.
Odbočka železnice měla končit v Koutech nad Desnou, jak se jmenuje i zdejší stanice, ve skutečnosti však skončila ještě na území někdejší osady Rejhotice. O prodloužení za soutok Hučivé a Divoké Desné na skutečný katastr Koutů se uvažuje i dnes v souvislosti s tamním lyžařským střediskem.
Obě trati sloužily jak turistům, tak i místním a zejména zdejšímu průmyslu. Pomáhaly také s odvozem dřeva z jesenických lesů a v pozdější době i s výstavbou přehrady Dlouhé Stráně. Přežily obě války, byť po té druhé byla dost poškozena. V té době byla rovněž zestátněna, i když provoz na ní tehdejší Československé státní dráhy zajišťovaly už za první republiky.
Mnohem horší katastrofou pro trať však byly povodně v roce 1997. Část železnice byla tak zničena, že se Ministerstvo dopravy rozhodlo ji zrušit. Proti tomu se však postavily obce a železnici nejenže zrekonstruovaly, ale revitalizovaly také její provoz. Přibylo zastávek i cestujících. Pod názvem Železnice Desná tak tato trať patřila k prvním u nás provozovaným jiným dopravcem než Českými drahami.
Trať se ukázala být velmi perspektivní zejména pro osobní přepravu turistů do hor i místních obyvatel. V roce 2015 tak byla dokonce elektrifikována ze Zábřeha až do Koutů. Bohužel žádná z vizí na prodloužení trati za horskou hradbu Jeseníků zatím realizována nebyla. Ani ze Sobotína do Rýmařova, ani z Koutů tunelem do Jeseníku. Ale kdo ví, občas se objeví nápady dost šílené na to, aby je lidé uskutečnili.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
