V Bílé Vodě si lidé připomněli 69. výročí násilné internace řádových sester. V nedalekém Javorníku měly šicí dílnu

28. září 2019

Pro stovky řeholnic bylo Jesenicko v druhé polovině minulého století symbolem násilné internace a izolace. Nejvíc jich režim vystěhoval do Bílé Vody, část skončila i ve Vidnavě nebo Javorníku. A právě v tamní budově bývalého soudu provozovaly přes 30 let paramentní dílnu. Tedy dílnu, ve které řeholnice z řádu školských sester de Notre Dame šily roucha a textilní doplňky pro liturgii a obřady. Byla tehdy jediná, kterou stát toleroval.

Církevní roucha proudila z javornické dílny od roku 1960 nejen do Česka ale i za hranice. V roce 69 zde začala pražská škola uměleckých řemesel vyučovat obor umělecký vyšívačka. V prvním ročníku byly pouze dvě dívky, mezi nimi i sestra Bernarda. „Mně bylo patnáct roků, šly jsme jako kandidátky, že chceme vstoupit do řehole,“ popisuje sestra.

řeholnice si v Javorníku připomněly paramentní dílnu

Učenky si osvojily všechny základní stehy a techniky. Zaměřovaly se ale cíleně na paramenta. „Ten obor neexistoval, byl to jediný takový učební obor v Československu,“ dodávají sestry.

V roce 1985 začaly obor studovat i Hana Harapat a Marie Kuldová. Na praxi jezdily do Slezska. „Chtěly jsme jít na umělecký obor a tohle se nabízelo. Dělaly se talentové zkoušky. Byly jsme jedny z posledních učenek. Dojížděla jsem z Prahy tři sta kilometrů, cesta trvala celý den,“ popisují sestry.

Se sestrou Bernardou se teď potkaly přímo v Javorníku po třiceti letech a prohlížejí si staré fotky i vzorníky. Právě sestra Bernarda patřila podle nich k nejzkušenějším a nejzručnějším vyšívačkám. Obě dívky v době studia její práci obdivovaly. „Pro nás to byla mladá zaměstnankyně, výborná vyšívačka. Určitě byla naším vzorem,“ dodávají.

Paramentní dílna zanikla ve Slezsku v roce 1994. Kdy se řeholnice postupně začaly vracet do svých mateřských klášterů.

autor: aja
Spustit audio