V bývalé hornické kolonii na Hranečníku ve Slezské Ostravě stojí zrenovovaná hornická pekárna

3. duben 2022

Slezská Ostrava má unikátní turistickou atrakci. Díky vlastivědnému spolku Pestré vrstvy a podpoře města a místního obvodu ožila stará hornická pekárna v někdejší hornické kolonii na Hranečníku. Dobrovolníci zchátralý objekt z počátku 20. století vyčistili a opravili a zapátrali i po jeho historii. Pravděpodobně poslední dochovaná stavba tohoto typu v Ostravě teď slouží jako minimuzeum.

Bývalá hornická pekárna z počátku 20. století je drobnou připomínkou života v hornické kolonii a dnes zajímavou turistickou atrakcí Ostravska. „Hornická pekárna měří na délku nějakých šest sedm metrů, je to poměrně malý domeček. Ta velikost vychází z funkce. Využívali ji horníci zdejší kolonie. Přibližně dvakrát za týden se roztopila a hornické ženy přinášely předpřipravené těsto, ze kterého se pekl chleba,“ popisuje člen spolku Pestré vrstvy Tomáš Majliš.

Historik se mapování hornických kolonií věnuje léta, nicméně i pro něj byl zprvu malinký domeček zarostlý zelení tak trochu záhadou. Spolu s kolegy se proto rozhodl vypátrat, jaký účel stavba s komínem plnila. Pomohla až přesná dokumentace hornické pekárny z jedné z bývalých karvinských kolonií.

Jako Fénix z popela

Dnes má hornická pekárna na Hranečníku oprášenou minulost a také nadějnou budoucnost. Spolek Pestré vrstvy objekt zrenovoval. Nejdříve ho vyčistil od nánosů nejrůznějšího odpadu, pak přišly na řadu opravy podezdívky, komínu, nové omítky a také úpravy v nejbližším okolí.

Součástí projektu na záchranu pekárny bylo pátrání v archivech a zaznamenání vzpomínek pamětníků. Nejen o historii kolonie a pekárny se návštěvník dozví na sérii informačních tabulí uvnitř objektu. Fungují jako jakési minimuzeum, které si každý může prohlédnout zcela samostatně. „Máme tam kód. Zájemce si koupí vstupenku v infocentru a pak si sám pekárnu otevře a podívá se dovnitř,“ dodává Simona Janíková ze spolku Pestré vrstvy.

Minivýstavka v objektu hornické pekárny

A může třeba i spekulovat o tom, jestli do takové pekárny chodil pro chleba například i dědeček někdejšího prezidenta Václava Havla. Hugo Vavrečka se totiž nedaleko hornické pekárny na Hranečníku narodil. I tom se návštěvníci dozvědí z informačních tabulí.

Když se pekl chleba

Pekárna dýchne starými časy a ukáže dobu, kdy se Ostravsko industrializovalo a kdy do uhelných dolů přicházela pracovat kvanta lidí. V rozrůstajících se koloniích ovšem chyběli pekaři s velkou pekárnou, a tak závody budovaly tyto drobné objekty. V době rozmachu jich po Ostravsku mohlo být několik desítek.

Útroby hornické pekárny v Ostravě

„Uvnitř byla zděná pec roštového typu. Ve spodní části se zatápělo uhlím, které bylo tady typické a byl to levný zdroj tepla. Topeniště se pak zakrylo kovovými rošty a do vyhřátého prostoru se vkládaly bochníky,“ popisuje Tomáš Majliš. „Kolem pekárny byly lavičky. Od časného rána se zatápělo v peci a pak od zhruba šesté ranní přicházely ženy s ošatkami s těstem. A peklo se až do pozdního odpoledne. Vůně se linula celou kolonií,“ dodává historik.

Původnímu účelu přestaly tyto malé pekárny sloužit zřejmě v meziválečném období. Lidé je pak přestavovali a využívali je třeba jako udírny, seníky nebo vývařovny prádla.

Když už navštívíte hornické kolonie ve Slezské Ostravě, bylo by škoda vynechat výšlap na nedalekou (lehce pokuřující) haldu Ema, odkud jsou na město nezapomenutelné výhledy. A jsou tu i jiná zajímavá místa. Spolek Pestré vrstvy kromě pekárny obnovil další dva objekty. Einmannbunker v Michálkovicích a pozorovatelnu civilní ochrany v Hošťálkovicích. Zároveň na haldě Petr Cingr vytvořil turistickou stezku. Po Emě jde teprve o druhou turistickou stezku na haldě v Ostravě vůbec.

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová