V Čelčicích se kdysi polohou svých statků bránili dravé zvěři

Těžko si to představit ale kaplička na návši bývala ještě menší než je dnes
Těžko si to představit ale kaplička na návši bývala ještě menší než je dnes
0:00
/
0:00

Přibližně na polovici cesty mezi Kojetínem a Prostějovem, v malebné mírně zvlněné krajině pahorkatiny na pravém břehu říčky Valové, je k vidění středně velká vesnice s ryze zemědělským charakterem, pozoruhodná svou historií i drobnými památkami. Míněny jsou Čelčice, které stojí za to spatřit třeba i jen z letadla

Při pohledu z hůry totiž mají Čelčice pozoruhodně kompaktní tvar. Z jihovýchodu jej tvoří záhyb potoka Okenná, který prostě dále zástavbu obce nepustil. Ze severu obec jen zarovnala terénní plošinu a na západě ji ohraničuje další ohyb, tentokrát železnice vedoucí z Prostějova přes Nezamyslice do Brna. Z této kompaktní zástavby vybíhá k severu jen areál místního zemědělského podniku s jízdárny.

Historická náves, tvořená selskými grunty, měla tvar podkovy obrácené k východu, otevřené pouze na západní straně. Rozmístění domů mělo chránit ves před nepřítelem nebo dravou zvěří. Je pravda, že dnes se nám jeví ochrana před dravou zvěří uprostřed Hané poněkud úsměvná, v dobách vzniku vesnice to mělo své opodstatnění. Také ve znaku obce se objevuje postava medvěda s červenými drápy. Ta však byla do obecního znaku převzata z erbu rodu vladyků z Čertoryjí a s nějakou historickou událostí tedy nemá nic společného.

Budova bývalé školy zdobená sochami sv. Cyrila a Metoděje

Své jméno dostala ves patrně podle svého zakladatele jménem Čelka, o kterém však nemáme žádné bližší informace. První potvrzená písemná zmínka o obci je z roku 1342, kdy se v zápisech objevuje jakýsi Racek z Čelčic. Zemanská držba této obce v roce 1490 končí. Tehdy ji bratři Jan, Zikmund a Petr z Čertoryjí, prodávají za 620 zlatých uherských do majetku Ctiboru Tovačovskému z Cimburka.

Tím se ves stává nedílnou součástí tovačovského panství. Nutno říci, že vrchnost byla k místním poddaným docela shovívavá. V roce 1527 například tehdejším majitel panství Jan z Pernštejna dovolil místním obyvatelům pást dobytek na blatech podél potoka a řeky Valové a o třináct let později dokonce snížil doposud stanovené robotní povinnosti.

Čelčice byly odpradávna vesnicí s ryze zemědělským charakterem. Kromě hospodářů působili v obci již jen drobní řemeslníci. Výraznou pomocí pro zdejší hospodáře bylo zprovoznění trati z Prostějova do Nezamyslic a Brna. Ta byla zprovozněna již v roce 1870.

Vesnice byla přifařena do nedalekých Klenovic. Na konci 17. století byla na návsi postavena kaple zasvěcená sv. Floriánu. Ta byla původně menší a bez věže se zvonkem. Věžičku přistavili až při přestavbě kaple v roce 1920. Další pozoruhodnou památkou je polní kaple sv. Jana Nepomuckého. Najdeme ji uprostřed polí nad nádražím a podle nepotvrzených zpráv pochází z roku 1730.

Do Klenovic docházeli z Čelčic původně i děti do školy. Vlastní školní budovu postavila obec až v roce 1888. Škola zde fungovala až do roku 2001 kdy byla uzavřena. Před školou, která dnes slouží jako budova Obecního úřadu a knihovny stojí krásné sochy sv. Cyrila a Metoděje.

Dnes má obec necelých 600 obyvatel. I když v okolí vesnice kromě úzkých biokoridorů kolem potoka nenajdeme mnoho přírodních lokalit, často tudy projíždějí cyklisté mířící z Prostějova ke Kojetínu.