V Čelčicích se kdysi polohou svých statků bránili dravé zvěři
Přibližně na polovici cesty mezi Kojetínem a Prostějovem, v malebné mírně zvlněné krajině pahorkatiny na pravém břehu říčky Valové, je k vidění středně velká vesnice s ryze zemědělským charakterem, pozoruhodná svou historií i drobnými památkami. Míněny jsou Čelčice, které stojí za to spatřit třeba i jen z letadla
Při pohledu z hůry totiž mají Čelčice pozoruhodně kompaktní tvar. Z jihovýchodu jej tvoří záhyb potoka Okenná, který prostě dále zástavbu obce nepustil. Ze severu obec jen zarovnala terénní plošinu a na západě ji ohraničuje další ohyb, tentokrát železnice vedoucí z Prostějova přes Nezamyslice do Brna. Z této kompaktní zástavby vybíhá k severu jen areál místního zemědělského podniku s jízdárny.
Historická náves, tvořená selskými grunty, měla tvar podkovy obrácené k východu, otevřené pouze na západní straně. Rozmístění domů mělo chránit ves před nepřítelem nebo dravou zvěří. Je pravda, že dnes se nám jeví ochrana před dravou zvěří uprostřed Hané poněkud úsměvná, v dobách vzniku vesnice to mělo své opodstatnění. Také ve znaku obce se objevuje postava medvěda s červenými drápy. Ta však byla do obecního znaku převzata z erbu rodu vladyků z Čertoryjí a s nějakou historickou událostí tedy nemá nic společného.
Své jméno dostala ves patrně podle svého zakladatele jménem Čelka, o kterém však nemáme žádné bližší informace. První potvrzená písemná zmínka o obci je z roku 1342, kdy se v zápisech objevuje jakýsi Racek z Čelčic. Zemanská držba této obce v roce 1490 končí. Tehdy ji bratři Jan, Zikmund a Petr z Čertoryjí, prodávají za 620 zlatých uherských do majetku Ctiboru Tovačovskému z Cimburka.
Tím se ves stává nedílnou součástí tovačovského panství. Nutno říci, že vrchnost byla k místním poddaným docela shovívavá. V roce 1527 například tehdejším majitel panství Jan z Pernštejna dovolil místním obyvatelům pást dobytek na blatech podél potoka a řeky Valové a o třináct let později dokonce snížil doposud stanovené robotní povinnosti.
Čelčice byly odpradávna vesnicí s ryze zemědělským charakterem. Kromě hospodářů působili v obci již jen drobní řemeslníci. Výraznou pomocí pro zdejší hospodáře bylo zprovoznění trati z Prostějova do Nezamyslic a Brna. Ta byla zprovozněna již v roce 1870.
Vesnice byla přifařena do nedalekých Klenovic. Na konci 17. století byla na návsi postavena kaple zasvěcená sv. Floriánu. Ta byla původně menší a bez věže se zvonkem. Věžičku přistavili až při přestavbě kaple v roce 1920. Další pozoruhodnou památkou je polní kaple sv. Jana Nepomuckého. Najdeme ji uprostřed polí nad nádražím a podle nepotvrzených zpráv pochází z roku 1730.
Do Klenovic docházeli z Čelčic původně i děti do školy. Vlastní školní budovu postavila obec až v roce 1888. Škola zde fungovala až do roku 2001 kdy byla uzavřena. Před školou, která dnes slouží jako budova Obecního úřadu a knihovny stojí krásné sochy sv. Cyrila a Metoděje.
Dnes má obec necelých 600 obyvatel. I když v okolí vesnice kromě úzkých biokoridorů kolem potoka nenajdeme mnoho přírodních lokalit, často tudy projíždějí cyklisté mířící z Prostějova ke Kojetínu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
