V čele pražské obce končí F. Bányai. Proč navštívit Hartmanice? A od smrti K. Poláčka uplyne 80 let

Má práce pro židovskou komunitu nekončí, říká Bányai

Pražská židovská obec si zvolila nové vedení. A z jejího čela po mnoha letech odchází František Bányai. Ten byl jejím předsedou v letech 2005 až 2012, potom působil jako místopředseda a od roku 2019 až do konce loňského roku stál opět v jejím čele. Slovenského rodáka a původní profesí programátora-analytika Františka Bányaie jsme se ptali, co vnímá jako svůj největší úspěch ve vedení obce.

„20 let je velmi dlouhá doba a je velice těžké to říct. Musí to hodnotit hlavně členové, případně okolí. Určitě nezapomenu na konsolidaci obce, kdy jsme z takového chaosu přešli na standardní režim. Určitě to je Hagibor, a nejenom samotná výstavba, ale nastavení provozu,“ vzpomíná Bányai a dodává: „Všechno dobré, co se povedlo, je úspěch celého pracovního týmu, který tam je.“

Bude se Bányai v českém životě židovském nějak angažovat i nadále? „Já se starám o jeden benefiční spolek, kde se snažíme získávat podporu pro sociální služby. A zejména o projekt Stolpersteiny. Tam letos hned budeme pokládat asi 100 nových Stolpersteinů. Je to zase práce zajímavá a dobrá, i když někdy velice náročná. Takže určitě se budu snažit sloužit potřebám komunity,“ dodává Bányai.

Je něco, co se Bányaiovi během působení na obci nepovedlo? A co ho na práci pro českou židovskou komunitu nejvíc bavilo? Poslechněte si celý rozhovor s končícím předsedou Židovské obce v Praze Františkem Bányaiem.

Horská synagoga v Hartmanicích

Nejvýše položená synagoga v Česku je Horská synagoga. Už více než 140 let stojí v Hartmanicích na Šumavě. A kromě toho, že nejdříve sloužila jako dům modlitby pro asi dvě stovky židovských obyvatel Hartmanic, dočkala se i toho, že v ní byla truhlárna nebo sklad pneumatik. Dnes je památníkem česko-německo-židovského soužití. Za historií židovského osídlení jen pár kilometrů od německých hranic nás pozve redaktorka Kateřina Havránková.

„Asi nejvýznamnějším obyvatelem Hartmanic z 19. století byl Isak Simon Bloch, který byl i pravděpodobně prvním židovským obyvatelem města. Založil dva podniky, které se značným způsobem podílely na hospodářském rozvoji. Ten sem potom lákal další obyvatelstvo,“ říká ředitel muzea v hartmanické synagoze Radek Vlach a dodává:

„Byly to podniky na výrobu leštěných zrcadel a potom vyráběly obalové materiály ze staniolu, například pro čokoládové bonbóny. Obě dvě továrny neležely přímo v Hartmanicích, jedna ležela v Chlumu, druhá potom ve Frauentálu.“

Mezi válkami ležel obchod v Hartmanicích téměř výlučně v židovských rukou. Postupně ale Židé z Hartmanic odcházeli do větších měst, což uspíšily i stupňující se protižidovské nálady. V synagoze tak náboženský život na počátku 30. let ustal.

Jaký byl osud synagogy po roce 1938? Jak ji využil nacistický zastupitel Ferdinand Pelikan? Jak se z ní stal vojenský sklad pneumatik? A kdy se dočkala Horská synagoga obnovy? Poslechněte si celou reportáž Kateřiny Havránkové.

80 let od smrti spisovatele Karla Poláčka

Jeho osud vůbec nebyl lehký, jeho dílo je ale plné laskavého humoru. Řeč je o spisovateli, novináři, humoristovi a filmovém scénáristovi Karlu Poláčkovi. Od jeho úmrtí na pochodu smrti v následujících dnech uplyne přesně 80 let. Medailon tohoto česko-židovského spisovatele připravil Leo Pavlát.

„Když po pádu komunistického režimu začaly vycházet spisy Karla Poláčka, dosáhly nakonec 22 svazků: románů, povídek, novinových fejetonů, sloupků, soudniček, ale i filmových scénářů a divadelních adaptací. Již sám nakladatelský počin dosvědčuje, že Karel Poláček patřil a stále patří k těm meziválečným tvůrcům, jejichž díla nehledě na čas mají čtenáři rádi. Za všechna zmiňme alespoň Bylo nás pět,“ vypočítává Pavlát.

„Poláčkův rukopis jako novináře i tvořivého spisovatele má mnoho společného: pozornost myšlenkovým a životním stereotypům, důraz na detail, jazyk postav coby ukazatel jejich charakteru – to vše podle okolností nahlíženo humorně, satiricky, laskavě i kriticky,“ pokračuje Pavlát.

„Takto Karel Poláček přistupoval i ke svému židovství, jak to v humorné formě dokládají jeho Židovské anekdoty či Povídky izraelského vyznání. Židovské téma však u něj třeba doplnit i o pochmurnější tón – deníkové záznamy a korespondenci z dob nacistické okupace, kdy se také on stal obětí německé persekuce,“ dodává Pavlát.

Z jakého prostředí Poláček pocházel? Jak prožil období 2. světové války? Kde zahynul? A jaké ocenění dostal od prezidenta Václava Havla?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.