V Chromči stávala tvrz a narodil se zde i hanácký obr Josef Drásal
Přestože se obec Chromeč rozkládá v údolní nivě řeky Moravy, tedy ve starobylé sídlení oblasti, osídlení vesnice je známo až v historických dobách přelomu 13. a 14. století. Právě tehdy přichází do kraje muž jménem Chromek, jak se domnívají historikové, a založil zde obce čítající několik, zřejmě dřevěných chalup.
České jméno, které svou německou podobu Krumpisch získává až v 17. století prozrazuje, že prvními obyvateli obce byli slovanští osídlenci. Prvním písemně potvrzeným majitelem části obce je v roce 1353 Kolda z Postřelmova, který vlastnil Chromeč společně se zemany z nedalekých a dnes už zaniklých Závořic. Zajímavé, že již tehdy se v Chromči mluví o mlýně.
Obec pak byla dále drobena do menších a menších podílů, které začal scelovat až rod pánů ze Zvole. Ti drželi velkou část obce i v době, kdy přes její pozemky vedl Jiří Tunkl svou struhu, přivádějící vodu z Moravy do velkého Závořického rybníka. Smlouva uzavřená v roce 1489 byla velmi podrobná a obsahuje mnoho místních názvů a také kompenzací, které je Tunkl nucen ve prospěch obce zaplatit.
V roce 1501 se novým majitelem Chromče stává tehdejší majitel Šumperka Petr ze Žerotína. V roce 1560 však obec prodává novému držiteli, kterým se stává opět příslušník rytířského rodu Petr Bukůvka z Bukůvky. Tito zemané pak obec drží až do roku 1658.
Petr Bukůvka byl nejen feudál, ale také zemský úředník a dokonce i hudební skladatel, který přispěl do českobratrského zpěvníku několika písněmi. Bydlel v Červené Lhotě a je pohřben v Moravičanech. Po otcově smrti zdědil Chromeč jeho syn Zikmund. Právě za jeho držby obce se dozvídáme poprvé o zdejší tvrzi. Její torzo je dodnes součástí budov sýpky ve zdejším zemědělském statku.
Na Bukůvky nám zůstala krásná památka v nedalekém Postřelmově, kde si nechali postavit rodinnou hrobku, která zde stojí dodnes i s munifikovanými těly příslušníků rodiny. Bukůvkové a jejich dědicové drželi Chromeč i po Bílé Hoře. V roce 1658 prodává vdova po Zikmundu ml. z Bukůvky celé panství hraběti Maxmiliánu z Lichtenštejna-Kastelkornu a od té doby byla Chromeč až do poloviny 19. století součástí bludovského panství. To od roku 1710 opět pařilo Žerotínům a jejich potomci vlastní část majetku někdejšího panství dodnes.
Od 18. století je v obci uváděna rychta. Prvním známým rychtářem byl Mikuláš Šaj. Prvním starostou se v roce 1849 stal František Indra. To už byla vesnice součástí šumperského okresu. Byla jednou z mála českých obcí. Obec dostala část pozemků z rozparcelovaného velkostatku. V roce 1852 vyhořel prastarý mlýn a v roce 1869 vyhořela i samotná Chromeč.
Byla to zemědělská obec, kde jen malá část obyvatel docházela za prací do papíren a firem v okolí. V roce 1841 se v Chromči narodil asi nejznámější rodák, hanácký obr Josef Drásal. Pocházel ze selského rodu a narostl do neuvěřitelných rozměrů. Už v 18 letech měřil 248 cm a vážil 186 kg. Jeho síla byla neuvěřitelná, dokázal položit holýma rukama k zemi vola či zvednout plně naložený vůz.
Později díky své síle a velikosti procestoval celý svět. Dnes jeho jméno nese místní hostinec.
Kromě něj zde najdeme také kapli sv. Jana Nepomuckého z roku 1870 a několik drobných kamenných památek. Před hřbitovem roste obrovská lípa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
