V Dřevohosticích za války nepomáhali jen partyzánům. Schovávali i zběhy wehrmachtu

Čtenářům nabízí nové informace. Třeba o tom, že místní lidé tu nepomáhali jen partyzánům, ale schovávali i zběhy wehrmachtu. Na knize pracoval více než 20 let.

„Bylo to opravdu dobrodružství, když jsem se pouštěl do této publikace. U zrodu toho byl záznam v notýsku mého tatínka, kde byla adresa François Schallera,“ listuje dojatě Zdeněk Smiřický malým deníčkem svého otce.

Objevil ho náhodou i s adresou francouzského odbojáře François Schallera. Ukázalo se, že stále platnou. A když mu na jeho dopis téměř pět desítek let po válce Schaller odpověděl a podrobně popsal své ukrývání i odboj v Dřevohosticích bylo o vzniku publikace rozhodnuto.

„Stal se členem dřevohostické odbojové skupiny v období okupace. Této skupině velel můj otec, Leopold Einspiegel Smiřický. Vyplynulo, že to byla velice zajímavá epizoda dřevohostických odbojářů. Zachránili dva Francouze, kteří byli násilným způsobem naverbováni do německé armády, do wehrmachtu.“

Tenkou publikaci tvoří něco přes stovku stránek. Téměř čtvrtinu tvoří fotografie a dokumenty.

„Je tady carte d'identité (občanský průkaz, pozn.red.) François Schalera z doby, kdy byl naverbován do wehrmachtu. Potom jsou tady další dokumenty. Když se vraceli zpátky do Francie, tak museli mít veškeré doklady o tom, že se podíleli na odboji v Dřevohosticích.“

Podrobně se pak Zdeněk Smiřický věnuje taky osvobození Dřevohostic.

„Je to autentické vyprávění dřevohostických občanů, které jsem ještě zachytil za jejich života. Díky tomu se to podařilo takto uchovat. Jsem rád, že se mi tuto publikaci podařilo vydat. Splácím tím vlastně ten dluh vůči těm lidem, kteří byli šťastní, že byli zachráněni našimi odbojáři před jistou smrtí,“ uzavírá Zdeněk Smiřický.