V Grygově si připomněli 150. výročí narození rodáka Jana Šrámka, meziválečného ministra

12. srpen 2020

Katolický kněz, spoluzakladatel Československé strany lidové, meziválečný ministr a předseda exilové vlády v Anglii. To byl politik Jan Šrámek, který proslul jako muž kompromisu. V Grygově na Olomoucku si připomněli 150 let od narození svého rodáka.

Na svého rodáka v Grygově nezapomněli, v úterý si Jana Šrámka u jeho pomníku v obci zástupci obce i členové strany, kterou spoluzaložil. Dorazilo ale také několik místních, mezi nimi také Anna Bundilová. „Uprostřed byla kaple, tam jsme pak měli jako školička tělocvičnu. Nahoře byla taková soukromá kaplička, ta byla v místech, kde je to okno,“ ukazuje pamětnice na Šrámkův dům, ze kterého je teď obecní úřad.

Monsignor Šrámek byl jedním z nejvýznačnějších představitelů katolického politického hnutí, po vzniku první republiky byl členem několika vlád. „Byl mužem charakterním. Byl realistický politik. Musel samozřejmě čelit svým kolegům, kteří nesouhlasili s tou taktikou, protože to byla taktika ústupku. Nebylo to prosazování toho, co by katolicismus, jako politika, chtěla,“ popisuje, jakou byl Šrámek vlastně osobností, historik Univerzity Palackého profesor Pavel Marek.

Za druhé světové války Šrámek předsedal exilové vládě v Londýně, kam emigroval v téměř sedmdesáti letech. „Bylo to jedno z přání Edvarda Beneše, jehož postavení tehdy ve Francii bylo poměrně složité. Francouzi nechtěli souhlasit s vytvořením československé exilové vlády. Ve Šrámkovi viděl politika, který by vnesl do jeho politického postavení tu novou situaci,“ popisuje historik.

Po návratu do Československa se politik stal místopředsedou tehdejší vlády, a to až do komunistického puče v roce 48. „Postavil se ze začátku proti demisi demokratických ministrů. Nicméně také podlehl nátlaku Edvarda Beneše a svých kolegů. Takže nakonec byl také mezi těmi, kteří podali demisi a defakto víme, že tato demise vyla využita k tomu, že komunisté ovládli Československou republiku,“ uzavírá Pavel Marek.

Šrámek se rozhodl po převzetí moci komunisty emigrovat do Francie, pokus o útěk se mu ale nepodařil a byl zatčen. Dožil v nezákonné internaci, skončil dokonce i ve věznici ve Valdicích a nakonec zemřel v nemocnici na bulovce, kde byl hospitalizován pod fiktivním jménem Josef Císař.

autor: bas
Spustit audio